Odříznuté příjezdové cesty a zasypané vlakové tratě nemohly zůstat dlouho pod pokrývkou sněhu. Tím by totiž příroda zvítězila nad lidmi a to se člověk rozhodl nedopustit. Sestrojil primitivní pluhy tažené koňmi a vítězoslavně vyrazil do ulic měst a vesnic.
V případě železničních tratí už si situace žádala profesionálnější vynález. Tak vznikl v časech více než jedno století vzdálených kouzelný vagón s obří spirálou uvnitř. Člověk ho připevnil před lokomotivu a nechal ho bojovat s bílým nepřítelem.
O dlouhou řádku let později si člověk začal více zakládat na vzhledu a taky usoudil, že je potřeba sněhovému zlu pohrozit větší silou. Původně tažné koňské pluhy proto výrazně zrobustněly, zplechovatěly a začaly vydávat odpudivé zvuky. Jedny táhly bílé hromady před sebou, jiné je odklízely do stran a ty nejzvláštnější je dokonce začaly chrlit skrze své mechanické tělo zpátky ven. S touhle armádou se člověk nebál začít více odklízet sníh i tam, kam přirozeně patří — v horách.
I přes spoustu vynaložených sil a velké množství plechu můžeme ale ještě dnes vidět (a možná i slyšet), jak se sníh člověku vysmívá. Inu, člověk je prostě stále jen to neposlušné dítě matky Přírody a občas potřebuje dostat trochu za uši. Koneckonců, podívejte se z oken kdo s koho.
