Podívejte se, jak člověk porazil sníh... Nebo se o to aspoň snažil

Klára Fischleinová10. prosince 2012 • 11:37

foto: Profimedia.cz

Původní pluh tažený koňskou silou. Výjev jako z pohádky.

Přídavný vagón, který razil cestu vlaku ve sněhových závějích.

Žil jednou jeden člověk, jemuž se nelíbilo, že si příroda dělá, co chce. Rozhodl se tedy ovládat počasí, jak jen to bude v jeho silách. V létě, kdy slunce nepříjemně pálilo, se ukryl pod střechu svého domu nebo pod přenosnou stříšku dnes známou jako slunečník. A když napadl sníh, vytáhl ty nejmocnější zbraně...

Odříznuté příjezdové cesty a zasypané vlakové tratě nemohly zůstat dlouho pod pokrývkou sněhu. Tím by totiž příroda zvítězila nad lidmi a to se člověk rozhodl nedopustit. Sestrojil primitivní pluhy tažené koňmi a vítězoslavně vyrazil do ulic měst a vesnic.

V případě železničních tratí už si situace žádala profesionálnější vynález. Tak vznikl v časech více než jedno století vzdálených kouzelný vagón s obří spirálou uvnitř. Člověk ho připevnil před lokomotivu a nechal ho bojovat s bílým nepřítelem.

Fotogalerie 8 fotografií

O dlouhou řádku let později si člověk začal více zakládat na vzhledu a taky usoudil, že je potřeba sněhovému zlu pohrozit větší silou. Původně tažné koňské pluhy proto výrazně zrobustněly, zplechovatěly a začaly vydávat odpudivé zvuky. Jedny táhly bílé hromady před sebou, jiné je odklízely do stran a ty nejzvláštnější je dokonce začaly chrlit skrze své mechanické tělo zpátky ven. S touhle armádou se člověk nebál začít více odklízet sníh i tam, kam přirozeně patří — v horách.

I přes spoustu vynaložených sil a velké množství plechu můžeme ale ještě dnes vidět (a možná i slyšet), jak se sníh člověku vysmívá. Inu, člověk je prostě stále jen to neposlušné dítě matky Přírody a občas potřebuje dostat trochu za uši. Koneckonců, podívejte se z oken kdo s koho.