Už v roce 1975 se totiž v ateliéru v té době ještě amatérského fotografa začala rodit série příjemně odlehčených a převážně ženských aktů s názvem Bodyscapes (kombinace slov body a landscapes, v češtině tělo a krajiny).
Nešlo prý o žádný prvoplánový nápad, Teger prý vycházel přímo ze studia psychologie okořeněného filozofickými otázkami: "Vzpomínám si na moment, kdy jsem dostal nápad na Bodyscapes. Právě jsem přemýšlel o tom, že tvar a struktura vesmíru se opakují na každé myslitelné úrovni, a najednou se mi v hlavně objevila myšlenka lyžaře, který sjíždí ňadro. To bylo ono - vesmír opakující své tvary - tělo jako hora," vypráví Teger na svém webu.
"Byl to také příklad dvou koexistujících skutečností. Na obrázek jste se mohli dívat jako na krajinku i jako na tělo. Přestože byly odlišné, oba způsoby vnímání byly ve stejnou chvíli správné. V tu chvíli jsem věděl, že mám před sebou focení celé série snímků."
Dnes sedmdesátiletý fotograf vytvořil v uplynulých třech dekádách ve stejném stylu přes 200 snímků. Zkombinoval v nich drobné modely s křivkami nahých těl a vytvořil tak miniaturní krajiny, které prý za ta léta zamotaly hlavu nejednomu pozorovateli: "Vždycky je zábavné a zajímavé pozorovat lidi v momentu, kdy zjistí, že krajiny, na které se dívají, jsou ve skutečnosti lidská těla," popisuje autor.
"Někteří lidé to nevidí, dokud je na to neupozorní přátelé. Někteří se dívají na celou sbírku, a poté se mě zeptají, co myslím názvem Bodyscapes, nebo se mě ptají, jaké hory jsem fotografoval. Je těžké nesmát se ve chvíli, kdy se snaží rozluštit mé fotografie. Vědí, že jim něco nedocvaklo a pátrají po indiciích."
Tento měsíc vyjde Tegerovi fotokniha. Jako důkaz, že jeho fotografie přitahují až do dneška zájem veřejnosti i kolegů, ji ale nepotřebujeme. Jeho nápad se totiž rozšířil i do Česka. Podobné a ve výsledku možná i hravější krajinky vytváří pelhřimovský rodák Petr Sládek, jehož výtvory jste mohli na Reflex.cz vidět už dvakrát:
