Většinou jsou hranaté, působí stroze a nezabydleně, jsou desítky metrů vysoké, ale i přilepené k zemi. Tak například Alberto Campo Baeza je jedním z mistrů architektů soustředících se hlavně na přízemní domy a kombinace skla s kamenem. Co nejvíce prosvětlené, jednoduché, možná až strohé - takové jsou jeho stavby.
Naopak temné, robustní a jen sem tam osvěžené barvami jsou budovy navržené švýcarským architektem Le Corbusierem, který zemřel v polovině 60. let minulého století. Srovnáním těchto staveb s návrhy jeho později tvořících kolegů si nelze nevšimnout tendence čím dál častěji a v čím dál větším množství využívat sklo jako stavební materiál.
Jiné moderní budovy jsou dokonce jako z jiné planety. Pestré barvy mísící se se zašedlými kovy a betonem, přesné geometrické tvary, z nichž trčí cosi vysoko do vzduchu a silně asociuje marťanské UFO. Přesně takové stavby má na svědomí britský architekt Richard Rogers.
Že se v moderní architektuře fantazii meze nekladou, dokazuje následující video, kde si můžete prohlédnout stavby navržené výše zmíněnými architekty i desítkami jejich kolegů. Zasnít se můžete taky u španělských lesních kanceláří.
