Když režisér Jan Hřebejk a scenárista Petr Jarchovský pracovali na projektu Zahradnictví, podle vlastních slov nevěděli, co z materiálu nakonec bude. Rodinná sága odehrávající se v Československu a protektorátu v letech 1939–1959 loni prošla kiny v podobě tří celovečerních filmů, nyní běží přestříhaná o nedělních večerech na ČT 1.
Základem rodinného klanu jsou tři sestry, za svobodna Brünnerovy: Ela, Bedřiška a Vilma. Ela je v roce 1939 provdaná za majitele luxusního pražského kadeřnického salónu Ottu a Vilma za radiotelegrafistu Jindřicha Rohna. Jindřichovi sourozenci Mařči, Karel a Emilka (s manželem Milošem Peckou) se starají o titulní velkozahradnictví u Jaroměře.
Do jejich osudů se promítají dramatické události okupace nacistickým Německem, osvobození Rudou armádou a nástupu komunistického teroru. Proč dát velkolepé kronice Brünnerových a Rohnových, která předchází oblíbeným Pelíškům, znovu šanci v televizi?
1. Televizní Zahradnictví nabízí mnoho dosud neviděného materiálu. Například v dílu Rodinný přítel, odvysílaném v neděli 9. září, dostal oproti filmové verzi větší prostor luxusní prvorepublikový byt v Dejvicích, kam se po válce nastěhuje Jindřich s Vilmou a jejich malou Danuškou. Televizní verze je také plynulejší, tolik v ní nevadí žánrové skoky mezi melodramem, dramatem a rodinnou komedií, které v trilogii rušily.
2. „Osmičkovým“ rokem si připomínáme československé dějiny 20. století. A ty se největší měrou neodehrávaly v prvních liniích na frontě nebo ve vypjatých momentech na půdě státních institucí, ale v tiché každodennosti v kuchyních a obývácích. Drtivou většinou interiérové Zahradnictví tohle české přežívání zachycuje velmi výmluvně.
3. I když se jednotlivé díly filmového Zahradnictví jmenují podle mužských hrdinů, srdcem a duší ságy je trojice sester Brünnerových a jejich hereckých představitelek. Graciózní Aňa Geislerová jako Vilma, živočišná Klára Melíšková coby Bedřiška a křehká Gabriela Míčová v roli Ely jsou skvělé každá zvlášť i společně v souhře plné výmluvných pohledů, zámlk a nevyslovených emocí.
4. Výprava Jana Kadlece! Ten svým velkolepě detailním pojetím Hřebejka s Jarchovským původně zaskočil, ale velkorysý producent Tauš mu dal volnou ruku. Kadlec vytvořil dokonale promyšlený a prostavěný (dekorace jsou hotové budovy včetně stropů, žádné papundekly) svět s příběhem, integritou a myšlenkovým pozadím. „Hraje“ každá zásuvka na elektřinu, každý hrneček v kredenci. Kadlec je schopný do prostředí, v němž postavy žijí, vtisknout jejich charakteristiky osobní i společenské, dříve by se řeklo třídní. Takhle precizní práce se dá obdivovat a objevovat znovu a znovu, teď tedy s očima na stopkách u obrazovky.
5. Zdá se, že v televizní podobě nakonec bude i víc zahradnictví. Výtky, že filmová trilogie je pojmenovaná poněkud nesmyslně, když v ní podnik Pecka figuruje jen okrajově, byly docela namístě. Linie se znárodněním podniku a jeho úpadkem v rukou „lidu“ a prvorepublikový podnikatelský étos, který Kadlec geniálně promítl do architektury vily majitelů, patří k tomu nejsilnějšímu, co je v Zahradnictví k vidění.
I kvůli nevyhraněné dramaturgii se filmovému Zahradnictví bohužel nedostalo ocenění, kterých by si zasloužilo. Nyní je k vidění v šesti hodinových dílech v nedělním prime time na ČT 1.
