Na erotický komiks jsme si v Česku museli počkat. Nemuseli k němu dospět jen čtenáři, ale zejména nakladatelé. V 90. letech u nás bariéru zkoušel prolomit časopis XXX Comix, ale neuspěl. Erotika je jedním z hustě osídlených kontinentů planety jménem Komiks a evidentně jsme konečně přistáli u jeho břehů. A vítá nás Druuna a Coralina.
Hranice mezi komiksovou erotikou a pornografií jsou někdy povážlivě tenké, ale nebojte se, zůstaneme na tom bezpečnějším z břehů, čili článek můžete číst i před desátou večerní. I když Druuna italského kreslíře Paola Serpieriho má tu a tam hodně co dělat, aby se nevynořila na druhém břehu.
Druuna, emancipovaná a zmatená
Příměr k vynořování je u Druuny na místě. Hrdinka se totiž prakticky neustále ocitá na nových, neznámých místech, aniž by tušila, co se jí dělo v předchozích dobrodružstvích. Tuší jen to, že má ráda sex a že je na nějakém vážně divném místě, kde ani být nechce.
Serpieri vytvořil poměrně emancipovanou hrdinku, která sice má božské proporce vzbuzující chtíč u všech mužů, ale sama si vždy určuje, komu svoje půvaby propůjčí. V nakladatelství Crew, v rámci edice Mistrovská díla evropského komiksu, právě vyšla už třetí kniha, která zahrnuje její sedmé, osmé a nulté album. Tím máme splněno i u nás, víc toho zatím Serpieri nevytvořil, a tak se můžeme těšit se zbytkem světa, zda v následujících letech vydá další album. To snad uzavře zatím poslední Druunino dobrodružství. Bylo by na čase.
Erotika rozkladu a zmaru
Po emancipovanosti a určování vlastního údělu už totiž nezbylo vůbec nic. Serpieri víceméně rezignoval na dějovou linku a jeho dílo ovládl postapokalyptický vizuál, který se stále víc blíží obrazům španělského výtvarníka Luise Roya. Druuna tentokrát procitá v mrtvé kosmické lodi na planetě ovládané… Kým vlastně? Lidé to nejsou. Běh věcí ale neřídí ani stroje, které mají spoustu práce s bojem s podivnou sektou zmutovaných oblud.
V jednu chvíli se objeví reminiscence na vetřelce, dějem se mihnou i predátoru podobné entity, ale Druuna v neutuchajícím monologu tápe po smyslu toho všeho podobně jako čtenář. Přesto je krásná na pohled a autor v celém komiksu staví do kontrastu její dokonalé tělo a vykloubený a zdevastovaný svět. Dokonce i sexu ubylo, tudíž jde zcela jistě o erotiku. Erotiku rozkladu a zmaru.
Coralina, secesní a bez spoďárů
Stroje hrají podstatnou roli i v dalším nedávno vydaném komiksu Crewe, ve Snění. Jde o první publikaci velkého formátu jmenovaného nakladatelství, což je jen dobře, protože subtilní kresba Terryho Dodsona s odkazem na secesi si o větší formát přímo říká.
Coralina je vnadná žena v nejlepším věku a přijímá místo domácí učitelky na panství mladého génia Vernéra. Ten vymýšlí podivuhodné vynálezy a jinak se o nic nezajímá. O nic?! No právě! Něco tu hodně nehraje, protože kdykoli jde Coralina spát, probudí ji divné zvuky z šatní skříně, za kterou se dějí věci ještě podivuhodnější než vynálezy mladého pána.
Coralina tak v noci prožívá neskutečné dobrodružně-literární eskapády, v nichž jde vždy o hodně – totiž o poctivost. Zajímavé je, že se Coralina probouzí, považte, vždy bez spodního prádla! Dá se jen stěží určit, zda je guvernantčino jméno odkazem na stejnojmennou dětskou hrdinku Neila Gaimana, která také prochází do druhého světa. Ale i kdyby tomu tak bylo, půjde přinejhorším o zábavnou výpůjčku, stejně rozvernou, jako je celý komiks.
A trochu těch čuňačinek
Scenárista Denis-Pierre Filippi totiž neprojevuje ani nejmenší snahu o hloubku či vrstevnatost (snad až na garderobu hlavní hrdinky). Snění je příjemná a zábavná hříčka, která sice má podstatně vyklenutější dějový oblouk než Druuna (co se klenutí hrudníku týče, jsou na tom obě dívky obdobně), ale zakončení je příjemně rozmarné, ba triviální.
Oba komiksy tedy nenaplňují čtenářovu touhu po katarzním zážitku, ale to ani nebylo zámyslem jejich tvůrců. Tím bylo obyčejné přímočaré pobavení a trochu těch čuňačinek. A to se povedlo v obou případech.
