Listopadové pátky budou v mnohých domácnostech patřit Judu Lawovi, který spolu s Diane Keatonovou hraje v dlouho očekávaném (protože halasně ohlašovaném) desetidílném Sorrentinově seriálu Mladý papež na HBO. Moje základní dojmy po prvních dvou dílech té skvěle natočené, zajímavě obsazené podívané? Lehká znuděnost, těžké zklamání, tíseň, tenze, nejistota.
V kostce jde o tohle: ze Spojených států postupně přivandrovali tři Američané, kteří nejspíš společnými silami hodlají překopat základy Vatikánu. Mladý (47 let, pokud se nepletu) papež Lenny Belardo vyrůstal od osmi let v sirotčinci a svým zvoleným jménem – Pius XIII. – naznačuje, že bude zastáncem spíše konzervativního přístupu. Ovšem vzhledem k tomu, že k snídani pije výhradně Cherry Coke bez cukru, že v papežském paláci znovuzavedl kouření zakázané předtím Janem Pavlem II., a především že ponižuje a psychicky trýzní každého, kdo mu z nahodilých důvodů není po chuti, těžko říct, nakolik liberální/konzervativní ten nevyzpytatelný, nesmírně sebevědomý, nesnesitelný člověk bude. Je jeho cílem znovuobrodit církev, zpřetrhat stávající intrikánskou pavučinu lží a přivést lidi zpátky k víře, nebo je to po pozornosti bažící Hitler v bílém, jehož drzé, hrubé způsoby a afektované proslovy ve světě definitivně pohřbí katolickou víru? Jednou konstatuje, že je Bůh. Podruhé, když odmítne, aby jeho podobizna zdobila upomínkové předměty, tvrdí, že není Nic. Pak se svěří muži, jejž donutil porušovat zpovědní tajemství, že v Boha vůbec nevěří… Co je to za bordel, toto?
A jakou roli v tom všem bude hrát sestra Mary, která malého Lennyho v newjerseyském sirotčinci vychovala? Už teď se oba ti neprůhlední náruživí kuřáci přou, a Keatonová s mramorovými rysy u toho navíc vypadá jako karikatura sebe samé i své role: která jeptiška si na noc obleče tričko s nápisem „Jsem panna – ale tohle je starý tričko“? Nehledě k tomu, že je ve hře ještě jeden chovanec Maryina ústavu, rovněž poměrně „mladý“ misionář kardinál Dussolier, který k Lennymu nejspíš chová stejný odpor a opovržení jako oduševnělý kardinál Michael Spencer. Právě ten se podle všech indicií měl stát papežem – než do hry vstoupila ta „fotogenická loutka“, Mladý papež, která mu cestu na vrchol světové pyramidy překazila… Takže si chce podřezat zápěstí; přímo při činu ho přistihnou dvě drobounké jeptišky, které dobře stavěného chlapa v ráži pochopitelně přemůžou a břitvu mu odeberou.
Na seriálu (jehož očekávání bylo, jak už je u HBO zvykem, pečlivě udržované a dlouhodobě bičované až k momentu „zlatá horečka stoupá“) příjemně překvapí dramaturgická jednoduchost: jedinou příběhovou linii, sjednocenou místem a časem, narušují jen surreálné výlety do říše snů a letmé okamžiky nejednoznačných vzpomínek. Obrovský problém ovšem mám jednak s plochostí scénáře, jednak s uvěřitelností příběhu i teatrálních dialogů – divák si v každé minutě uvědomuje, že se kouká na pohádku, takže se nudí. Jak hodně pravděpodobné je, aby se do čela církve dostal naprostý psychopat, nejhnusnější padouch ze superhrdinského komiksu, který svoji nesnesitelnou povahu předtím ani jednou neodhalil a neprojevil se jako potenciálně destruktivní? Všechny ty jedovaté narcistní projevy, okázalá gesta… Jaký ďábel by se dokázal tak dlouho přetvařovat? A co tím přesně sleduje?
Tyhle otázky jsou tím hlavním, co diváka požene dál. Další dva po sobě vysílané padesátiminutové díly poběží příští pátek – už tam se třeba začne plánovat úkladná vražda chudáka Lennyho, případně se bude řešit jeho psychická porucha. Do té doby snad na internetu zjistíme, jestli byla alespoň část seriálu natáčena ve Vatikánu (záběry z výšky jsou prostě překrásné), a možná se dozvíme, co o Mladém papeži soudí církev. Ať už ono vyhazovací tlačítko pod stolem, moderní ekvivalent padacích dveří v podlaze pro nezvané návštěvy, existuje, nebo ne, a ať se zcela nepokorní kardinálové po chodbách paláce prohánějí se smartphony a iPady, nebo neprohánějí, tenhle seriál není pro Vatikánské právě ideální marketing.
