Hlavní módní proud požírá ikony extrémní alternativy; klauni se ženou světem a bambulkami na nosech očuchávají nevinné oběti; prchněme se do virtuální reality... a nehrajme hry s klauny.
Ten zvláštní pocit, když si jde člověk koupit zimní bundu do háemka a narazí tam na výběr různobarevných bombrů. Když byl člověk ještě mladý skinhead, musel si bombr kupovat v army shopu. V rámci letošní podzimní kolekce prodávají bombry jak v H&M, tak pod hlavičkou módních shopů Van Graaf a Topman. Jen už si tam k nařachané bundě nekoupíte pepřák a tomfu, ale trendy parfém a skládací deštník. Takhle přebírá mainstream znaky alternativní kultury, jak se o tom píše v knížce Kup si svou revoltu. Bombry jsou in. Nejlépe s těžkýma botama vysoko zavázanýma od Dieselu.
Dejte mi vědět, kdy v háemku začnou hrát odpovídající muziku, abych věděl, že transformace byla dokonána.
Jako příští módní trendy odhaduji podle této logiky vzezření děsivých horrorových klaunů, které podle uřvaných titulků zahraničních médií v podstatě kolonizují Ameriku. Ve skutečnosti – jak se dočteme ve článcích pod titulky, ale ty nikdo nečte, že ano – je to tak, že klauni jsou z valné části urban legend, městskou legendou, která vyrotovala z pár zřejmě nesouvisejících bizarních historek, ožila vlastním životem na sociálních sítích (zejména v hororové kategorii strašidelných historek zvaných creepypasta) a začala plodit další bizarní historky včetně skutečných klaunů, kteří nato začali skutečně pronásledovat v lese nevinné houbaře s legračními vyskakovacími žabikuchy.
Poslední obranou budiž světu virtuální realita, do níž se před všemi klauny bezpečně schováme. Pokud tedy a) nebudeme hrát Until Dawn: Rush of Blood, kde na člověka útočí právě hordy klaunů, a b) nezapomeneme zamknout dveře předtím, než virtuální realitu spustíme; do mysli se vkrádá představa hráče uzavřeného ve VR, z jehož bytu kolem něj zlotřilí klauni odnášejí veškeré jeho vybavení. Virtuální realita bude pro bytaře skutečný ráj; a možná zachrání i pár životů – hráč lapen ve virtuální realitě zločince nebude konfrontovat ani omylem, protože bude prostě v jiném světě.
A ten svět bude čím dál tím větší. Jen v minulém týdnu proběhly dvě události, které jsou pro rozvoj VR stěžejní. Za prvé, Mark Zuckerberg z Facebooku, kterému nyní patří virtuální platforma Oculus Rift, představil očekávaný koncept sociální virtuální reality.
Jde o první oficiální a funkční krok k tomu, aby se stal z virtuálního prostoru prostor stoprocentně společenský; zajímavé při prezentaci, kdy byl koncept překvapen, bylo masivní využití rozšířené reality, což poukazuje na to, že budoucnost patří právě kombinaci reality virtuální a reality rozšířené – tedy takzvané smíšené či mixované realitě.
Důležitou zprávou z uplynulého týdne je i to, že Google představil svůj Daydream View, což je v podstatě vytuněná verze jejich legendárního Google Cardboardu. Google představil tohohle mazlíka současně se svým potenciálním iPhone-killerem Pixel, což je telefon, který vypočítává podporu mobilní virtuální reality jako jeden ze svých prodejních bodů. Je to obzvláště zajímavé v době, kdy se kdysi tak vizionářský Apple místo něčeho takového prsí s tím, že svým uživatelům sebral sluchátka.
Masivní nástup virtuální reality je přitom za dveřmi – Playstation VR spouští oficiální prodej už ve čtvrtek.
Ten dlouhodobě neukočírovatelný, nepředpokládatelný vývoj budoucnosti se přitom - zdá se mi - usměrňuje a zjednoznačňuje; ještě před pár lety přilétalo z každého koutu hejno černých labutí a nahlédnout do věcí příštích bylo složitější než protáhnout velblouda uchem jehly; a to je složité dost, zkoušel jsem to jednou v Rádžasthánu. Teď tu máme knížky jako je The Peripheral od Williama Gibsona a Existence od Davida Brina, které věci příští extrapolují zatím s pozoruhodnou věrností. Schválně, jestli se trefí i chystaný film Blade Runner 2049; kdyby snad ne, budeme se na něj zpětně dívat jako na roztomilé future-retro. My... a nebo ti virtuální roboti v bombrech z háemka, kteří přijdou po nás.
