Kniha světoznámého historika Timothyho Snydera se zamýšlí nad nejmasovějším vyvražďováním jednoho etnika v moderních dějinách, židovským holocaustem. A ve více než dvousetstránkové publikaci s názvem Odstřelovači II. světové války najdeme desítku životních příběhů vynikajících snajprů.
Americký profesor historie Timothy Snyder na sebe upoutal pozornost již skvělým dílem Krvavé země. Evropa mezi Hitlerem a Stalinem. Svému renomé nezůstal nic dlužen ani ve svém posledním opusu. Černá zem, vydaná nakladatelstvími Prostor a Paseka v překladu Martina Pokorného, se zamýšlí nad nejmasovějším vyvražďováním jednoho etnika v moderních dějinách – holocaustem Židů za druhé světové války. Snyder nalézá jeho prvopočátky nikoli až v pověstné konferenci ve Wannsee, na níž padlo rozhodnutí uskutečnit Endlösung – „konečné řešení židovské otázky“, ale již v Hitlerových úvahách z doby, kdy se nacistické hnutí teprve rodilo. Velmi zajímavé jsou Snyderem uváděné příklady kolaborace bývalých prosovětských ukrajinských a pobaltských policistů a aktivistů.
Na závěr autor přirovnává novou ruskou ideu „homosexuální lobby“, nesoucí odpovědnost za světový úpadek, k nacistické ideji „židovské lobby“ a viní ruského prezidenta Vladimira Putina z přípravy půdy pro ničení států. To je ovšem víc než diskutabilní, neboť to nebyl Putin a Rusko, kdo v posledních letech rozvrátili Irák, Libyi a Sýrii, kde Západ neuváženou politikou vytvořil půdu pro vznik Islámského státu.
Nakladatelství Mladá fronta přináší (v překladu Jana Krista) portréty deseti vynikajících snajprů pod názvem Odstřelovači II. světové války, pod nimiž se podepsal početný autorský kolektiv odborníků na slovo vzatých. Veřejnost se k této vojenské profesi nestaví jednoznačně. Kritici jim vyčítají bezohlednost, ba až zálibu v zabíjení, kdežto obdivovatelé připomínají, že se jedná o prvotřídní profesionály, kteří svou bezchybně přesnou muškou pomáhají ušetřit životy mnoha spolubojovníků.
Odstřelovače II. světové války otevírá medailónek Rogera Moorhouse Simo Häyhä: Bílá smrt, pojednávající o legendárním hrdinovi zimní války Sovětského svazu proti nepoddajnému Finsku, který zlikvidoval neuvěřitelných 542 sovětských vojáků, než mu explozívní střela znetvořila tvář. Ne všechna tvrzení v této kapitole je však možno slepě přijímat. Autor například tvrdí, že v bitvě u Suomussalmi zahynulo kolem 40 000 sovětských vojáků 163. střelecké a 44. motorizované divize. Jenže tolik vojáků obě divize čítaly a jejich skutečné ztráty představovaly patnáct až třicet tisíc mrtvých, raněných a nezvěstných.
V knize nechybějí ani snajpři mocností Osy: fiktivní postava – Japonec Taki Nakamura z Guadalcanalu – a reálný příslušník horských myslivců Wehrmachtu Josef „Sepp“ Allerberger. Závěrem je třeba konstatovat, že elitní odstřelovači sice znamenali vydatný přínos pro každého účastníka válečného konfliktu, v případě těch sovětských, jichž bylo opravdu hodně a dosahovali znamenitých výsledků, však nemohli zvrátit celkový nepříznivý poměr ztrát.
