Česká televize startuje s novou docu-reality show. Tentokrát do ní neobsadila ani páry očekávající mimino, ani budoucí novomanžele, ani sedmičlennou rodinu cestující v čase, ani zlatou mládež, která vlastně nakonec nebyla až tak úplně zlatá.
Hlavní roli v cyklu režiséra Jakuba Skalického Nabručení, který má přispět k mezigeneračnímu dialogu a zjevně bude mít minimálně sedm dílů, hraje pětice penzistů. Docela mladých, udržovaných, na první pohled fyzicky a mentálně fit, prostě důchodcovská smetánka vybraná v konkurzu.
I ta DIY znělka je v jejich podání vlastně cool. Pánové si pod dohledem expertů v disciplínách, které z podstaty příslušejí mladým (sprejerům, vyznavačům bmx jízdy a adrenalinových sportů, diskofilům, pokérovaným, foodies atd.), zkoušejí nové věci a snaží se vidět jinak jevy, na které se prý typický důchodce dívá s despektem nebo přinejlepším s krajní nedůvěrou. Formát má půl hodiny a kromě kvinteta prošedivělých chlapíků v něm hrají už jen další dva lidi, kulisy a komentář.
V prvním díle s nejapným názvem S barvou v ruce se pánové, jak jeden z nich trefně prohlásil, „na starý kolena budou učit čmárat po barákách“. Respektovaná teoretička grafitti Martina Overstreet pětici udělala nalejvárnu o smyslu tagování („Vy chcete pokrejt město, pokrejt plochu.“), přivalil se sprejer s přezdívkou Cheep a „zástupci komunity sprejerů, sekce senioři“ (jak pány trefně představil pracovník městského úřadě Prahy 10, kam šli žádat o povolení na „legálku“) pod jeho vedením vyrazili bombit do nejbru. Respektive nejdřív trénovat tagy a pokoušet se o vlastní piecy a throw upy. Dali i šplhání po traverze a sprejování v náročnějších podmínkách, zkusili si ilegální noční práci. Potud OK.
Problém však člověk vidí na první pohled už v samotném názvu. Když se reality show jmenuje Nabručení, nevyberu do ní pět vymydlených sympaťáků, ale aspoň jednoho latentního nácka, jednu tzv. vepřovou hlavu a jednoho alkáče, jinak to nemá smysl. Pokud tvůrci předpokládali, že jim bývalý programátor, letecký technik, kontrolor, státní úředník a zámečník budou kérovat do konceptu a pohoršovat se nad sprejerstvím, spletli se. Nějak víc nebručel nikdo.
Jakkoli naoko (doufejme!) předpojatá Martina Overstreet konfrontaci solidně tlačila, když na kameru ještě před setkáním říká, jak je reakce pěti pánů předvídatelná a že to zažila stokrát, a pak mluví o tom, jak „ani nečekala, že by ty prvotní reakce byly jiný než těžce nesmiřitelný nebo odmítavý“. Jediným projevem odporu ke sprejerské subkultuře, který na kameru zazněl, byly opodstatněné a celkem kultivovaně formulované připomínky k ničení veřejného i soukromého majetku a vtip jednoho z pánů: „Graffiti? To je, jak se maluje po těch historických památkách?“ O „odporu ke světu mladých“, který avizuje průvodní text k seriálu na webu ČT, nemůže být ani řeč, to se jen někdo snažil naroubovat konflikt někam, kde není.
A stejně jak je stereotypní premisa celé docu-reality, tak byl předvídatelný i první díl: pánové začali tagovat s nedůvěřou, načež se do věci ponořili, ba dokonce se pro ni nadchli, a ke konci vděčně kvitují rozšíření obzorů. Eh. Jestlipak ten pořad ke generalizacím o seniorech a jejich vztahování se ke světu spíš nepřispívá, než aby je podrýval… Pohled starších pánů (ženský zase zůstaly doma u sporáku) na „mladé“ popkulturní/subkulturní fenomény mohl být zajímavý, ale to by nesměl být městnán do formy minutová akce, střih, mluvící hlava akci komentuje, další akce, a to celé párkrát dokola.
Přesto dá člověk seriálku rád druhou šanci, koncept za to stojí a diváka pochopitelně zajímá vývoj těch pěti vlků šediváků. Takže vězte, že ve čtvrtek 14. ledna v deset večer má premiéru druhý díl s názvem V sedle. Mimochodem opět neuvěřitelně nenápaditým. Jak by asi ten nejfádnější, nejpohodlnější, nejméně kreativní člověk pojmenoval díl o tetování? No jasně, Na vlastní kůži. Je skoro zázrak, že se díl o tancování nejmenuje Smím prosit, ačkoli Ve víru tance je hned druhá nejpitomnější volba. No spánembohem. Máme se na co těšit.
