Tunguzský meteor udeřil do světa pop music 15. července 2012 a rozsekal na kusy počitadlo YouTube. „Nikdy jsme si nemysleli, že by mohl počet shlédnutí překonat dvaatřicetibitové číslo... ale to bylo předtím, než přišel Psy,“ vysvětloval tenkrát tiskový mluvčí Googlu, proč museli po absurdně kolosálním úspěchu klipu Gangnam Style do YouTube nacpat nové počitadlo, které něco takového vůbec upočítá.
To nové počitadlo už se nesloží jako ukňučená bábovka ve chvíli, kdy počet shlédnutí přesáhne 2 147 483 647 jako v případě Gangnam Style. Podle magazínu Economist se YouTube příště složí až při počtu 9 223 372 036 854 775 808, čili při něco přes bratru devět kvintilionů shlédnutích.
Nebo až se podívá na to, co vlastně počítá:
Začala tím éra, v níž může jediný klip posbírat klikací ekvivalent více než čtvrtiny celosvětové populace, aniž by v něm americký prezident vyhlašoval nukleární válku Severní Moravě. Jižní Korea má ostatně něco málo přes 50 000 000 obyvatel, takže ten gól zdaleka nedali jen „domácí“. Gangnam Style je dnes s půl třetí miliardou shlédnutí nejsledovanějším klipem v historii YouTube – a je to také naprostá hovadina, dadaistické 4 minuty a 12 vteřin totálně vyprázdněného nesmyslu.
A teď, na začátku prosince 2015, se Psy vrací s písničkou Daddy. Za prvních 24 hodin s ní nasbíral přes 6 000 000 shlédnutí, prvního milionu klip dosáhl za prvních deset hodin. Teď jich má přes 20 000 000, a to jsme čtyři dny po premiéře.
V rekordním počtu zhlédnutých klipů hudební sekce Vevo na YouTube za prvních 24 hodin by se Daddy už teď dostal do první desítky. Kraluje tam sice Adele s klipem Hello (přes 27 000 000 za první den) a na její rekord 100 milionů za prvních pět dní už to Daddy nedotáhne. Nicméně Psy to Adele s její něžnou poetikou natřel svou vulgární bizarností už dávno: její rekord totiž platí jen pro Vevo, zatímco na YouTube je Hello teprve druhý song za absolutně rekordním klipem z roku 2013, který posbíral stejných sto mega o celý den dřív. Co že je to za klip?
Ale no tak:
„To protože je divný,“ odpovídá na diskuzním fóru Quora na otázku psychotické popularity Psyho fanynka k-popu ze Singapuru Jessica Maria. Jihokorejce Gangnam Style zaujal jen proto, že si utahoval z luxusního způsobu života ve zlatomládežnickém Gangnamu. Zbytek světa šel ale po něčem úplně jiném. „Tu chytlavou písničku zpívá tlustý, ošklivý korejský čtyřicátník,“ říká Jessica. „Kdyby ten song zpívala skupina krásných mladíků, tak by takový zájem asi nevzbudila.“
Psy se totiž při palbě na jihokorejské publikum nezamýšleně trefil zbloudilou salvou také do větrací šachty Hvězdy smrti – totiž do bizarního trendu, který už nějakou dobu probublává euroamerickou civilizací. Jeho produkty jsou jak Lady Gaga ve svém nejdivnějším období, tak to, co nyní časopis Rolling Stone bez skrupulí označuje za „éru bizarnosti“, jejímž masivním symptomem jsou například ti nejbizarnější (např. kanibalští) protagonisté v historii televizních seriálů.
Pokud Psy s Gangnam Style ještě tak úplně nevěděl, co dělá, s Daddym už má jasno. Je tu k vidění batole s čtyřicetiletou hlavou na krku, dědula se zálibou v break-dance, základoškolák chytající se za rozkrok a základoškolačky omdlévající slastí při pohledu na něj. Není to ale už trochu moc? „Nic proti korejským chlapcům, ale musel bych mít výrazně horší zrak, aby se mi zdrobnělá verze Psyho s namontovaným obličejem líbila,“ komentuje nicméně videoklip správce českého informačního webu o pedofilii s přezdívkou Myš.
Vedle naladění na éru bizarnosti a dosažení nového levelu jelimanství textem, v němž nechybí obrat „ty budeš mé kari, já budu tvá rýže“, ale Psy tentokrát rozjel větší hru. V novém klipu mu totiž přizvukuje populární jihokorejská zpěvačka CL z kapely 2NE1, kterou už cpe jihokorejský hudební byznys do kanónu a zaměřuje ho směrem na euroamerické hudební žebříčky. Ačkoliv CL zdaleka ještě nemá takovou munici jako Psy, jde na to celkem od lesa:
Přítomnost CL v klipu Daddy naznačuje, že Psy aspiruje na to být trojským koněm, skrz něhož to tu začne Jižní Korea kobercově bombardovat superhvězdami své populární hudby známé jako „k-pop“. Pokud se obava vyplní, pak hodně rychle zapomeneme na uprchlíky a začneme se stavět proti skutečnému nebezpečí v internetové skupině K-POP V ČR NECHCEME. Utéct před Psym se jinak dá jen do Japonska - protože Japonci Psyho a jeho Gangnam Style z hloubi duše nesnášejí. Ne, že by v Japonsku neměli rádi K-pop; podle množství tamních časopisů, které se k-popu věnují, ho Japonci baští; baští ho ale hlavně proto, že jeho hvězdy jsou neskonale krásné – zatímco Psy je proti nim starý olezlý otrapa. Což se v Japonsku neodpouští. Navíc - Japonci mají svých starostí dost:
Takže obézní Asiat ve slunečních brýlích je evidentně vtipný jen pro bělochy. Ale ono je to přejde.
