Co může mít západočeská Plzeň společného s americkým Jihem? A co má společného legendární americká rocková skupina Lynyrd Skynyrd (nejznámější je její skvělá skladba Sweet Home Alabama), která vůbec poprvé vystoupí v Česku, se svobodou? V obou případech víc, než si myslíte. Proč?
Plzeň má s americkým Jihem překvapivě mnoho společného. Třeba lokomotivy a vlivné tělocvikáře. Že nerozumíte? Birmingham v Alabamě je železničním a strojírenským srdcem Jihu Spojených států, takovou „Dixie“ obdobou Plzně s jejími Škodovými závody. Alabamu ale spíše známe z hitu legendy jižanského rocku, Lynyrd Skynyrd, která prvního května při plzeňských oslavách osvobození americkou armádou zahraje svůj vůbec první koncert u nás.
Skupinu její zakladatel a zpěvák, Ronnie Van Zant, tak trochu škodolibě pojmenoval po svém středoškolském tělocvikáři, který nekvitoval jeho dlouhé vlasy ani často se linoucí odér marihuany ze školních záchodků. Plzeňské máničky si možná při letošních oslavách u piva či bourbonu škodolibě vzpomenou na toho „svého“ tělocvikáře – rodáka a nestora české adiktologie, docenta Skálu, zakladatele první záchytné stanice u nás. Když Skálovo studium medicíny přerušila německá okupace, nastoupil jako učitel tělesné výchovy na plzeňské reálce.
Připomenutí konce druhé světové války ve spojení s Lynyrd Skynyrd ale také znamená, že s americkým Jihem sdílíme i daleko podstatnější hodnoty: Historickou zkušenost vyrovnání se s převratnými společenskými a ekonomickými změnami, ale především svobodu, odvahu a odvahu ke svobodě.
O jižanském rocku, který se formoval v druhé polovině 60. a počátkem 70. let, se říká, že vznikl z pocitu kulturního a společenského ohrožení. Byl reakcí na chaotické období poválečné industrializace a urbanizace dosud spíše venkovského a maloměstského amerického Jihu. Ten si udržoval svůj genius loci, jehož charakter a hodnoty určoval vliv bílé buržoazie, silné osobní splynutí s místem i komunitou, zásadní role rodiny a hodnotový vliv evangelických církví.
Jižanský rock byl také hledáním nové osobní a místní identity v době, kdy se sice právně ukončily boje o občanské svobody a rovnoprávnost, ale segregace černých a bílých obyvatel pokračovala dál jak v uvažování, tak i každodenním životě obyvatel amerického Jihu. Lynyrd Skynyrd dali částečnou odpověď na otázku, co to znamená být v době těchto nevratných společenských a hospodářských změn Jižanem.
Vždy prosazovali svobodu hlásit se ke symbolům bývalé Konfederace, coby základům jižanského kulturního a hodnotového podvědomí (skladba „Ain’t Life Grand“ či cover alba „One More from the Road“ z roku 1976). Na druhé straně se spolu s dalším ikonickým uskupením jižanského rocku Allman Brothers Band otevřeně hlásili k černým kořenům své hudby. Zpěvák Ronnie Van Zant se rád chlubil tím, že jako malý zpíval v gospelovém sboru a často se v hotelech zapisoval pod pseudonymem svého bluesového idolu Roberta Johnsona.
Van Zantova „The Ballad od Curtis Love“ je autobiografickou poctou blues jako žánru. Zařadit ji na album (Second Helping, 1974) vedle skladeb jižanského redneck kultu, jako notoricky známé Home Sweet Alabama, chtělo docela odvahu. Jižanský rock je jedinečný i tím, že v sobě odráží proměnu identity bílých obyvatel Jihu, kdy se pomalu od sebe oddělovala její lokální stránka od té rasové. Tyto změny symbolicky vyvrcholily rokem 1977. Po více než sto letech se americkým prezidentem stává Jižan, pěstitel buráků z Georgie, Jimmy Carter. Slibuje program rozvoje „Nového Jihu“ a Lynyrd hrají na jeho inauguračním plese. O deset měsíců později se uzavírá další kapitola – zpěvák a vůdčí osobnost skupiny, Ronnie Van Zant, spolu s dalšími třemi členy kapely umírají při leteckém neštěstí. Zbylí členové se znovu ke společnému turné sešli až na počátku devadesátých let.
Camp Chaffee v Arkansasu, Camp Shaft, v Texasu, Camp Blanding na Floridě, Camp Beauregard v Lousianě – to nejsou zastávky koncertní šňůry Lynyrd Skynyrd. V těchto jižanských státech se v letech 1940 až 1944 formovaly bojové jednotky, které se v květnu 1945 podílely na osvobození Plzně a západních Čech. A i tehdy bylo slyšet jižanskou muziku. Nápěv Válečné hymny republiky, bojové písně amerických ozbrojených sil ve druhé světové válce, vycházel z tradic černošských gospelů Jižní Karolíny. V ulicích Plzně znělo: „...pro vlast chceme život klásti, pro ni zemřít je vždy slastí, sláva požehnané vlasti, nechť žije svobody.“
V té stejné zemi se sedmdesát let poté vedla absurdní debata, zda by konvoj spojeneckých sil jedoucí ze cvičení nemohl české území objet jinudy nebo „jet nějakou zkratkou“. Nemohl. Protože zkratka ke svobodě nevede. Jak zpívá Johnny Van Zant v refrénu skladby Kiss Your Freedom Goodbye: „..small town folks like me, are gonna have to change the way we do things cause eventually, you can kiss your freedom goodbye.“ Svoboda není zadarmo, není dělitelná a je potřeba k ní mít odvahu.
V Plzni jižanským rockem oslavíme, že 16. obrněná divize v čele s odvážným Texasanem, Johnem L. Piercem, naštěstí žádnou zkratkou před 70 lety nejela.
Kapela Lynyrd Skynyrd se 1. května 2015 představí českému publiku v Plzni na jejím historicky prvním koncertě ve střední Evropě. Předkapelou jí bude další legenda tohoto žánru, domácí skupina Žlutý pes. Vystoupení je součástí projektu Plzeň 2015 – Evropské hlavní město kultury. Současně odstartuje program Slavností svobody u příležitosti 70. výročí osvobození Plzně americkou armádou, jichž se zúčastní i američtí veteráni 2. světové války.
Lynyrd Skynyrd a jejich slavná píseň Sweet Home Alabama:
