Držitelka tří Cen Magnesia Litera přichází s dalším sociálněkritickým podobenstvím, s humánním poselstvím. Totéž ve svém románu činí aktuální laureát Ceny Franze Kafky, čínský prozaik Jen Lien-kche.
Kdykoli vydá prozaička, dramatička a překladatelka Radka Denemarková knihu, může se čtenář spolehnout na to, že se po něm bude chtít přemýšlení a soustředění, že mu bude text klást do cesty překážky a že téma bude bolet. V poslední zářijový den nakladatelství Host vydalo dlouho očekávaný román Příspěvek k dějinám radosti, jenž vypráví o trojici žen, které navázaly na činnost své předchůdkyně, jakéhosi Simona Wiesenthala v sukních: Ingrid také chytala válečné zločince, jen se jednalo o každodenní války vedené na prostoru ženského těla. Onomu „narovnávání znásilněného století“ přihlíží Policista, který zrovna vyšetřuje jednu zdánlivou sebevraždu postaršího podnikatele, osudem nápadně připomínajícího loni odsouzeného doktora Jaroslava Bartáka, trýznitele svých asistentek i jiných žen. Recenzi románu Radky Denemarkové si přečtěte v dnešním Reflexu na str. 50–51.
Po doma zakazované, v cizině obdivované novele Služ lidu! vyšel v češtině (u nakladatelství Verzone, v překladu Zuzany Li, jež byla za tento převod nominována na letošní cenu Magnesia Litera) i zatím poslední román čínského prozaika Jen Lien-kcheho. Autor loni osobně představil Čtyři knihy českým čtenářům a nyní koncem října přijel do Prahy zas, aby převzal prestižní Cenu Franze Kafky. Alegorický příběh Čtyř knih se odehrává v převýchovném lágru, v „zóně přerodu“ „zločinců“ v nové lidi, během takzvaného Velkého skoku – Mao Ce-tung tehdy svými hospodářskými reformami způsobil hladomor, který zabil desítky milionů lidí. Mezi převychovávanými jsou Spisovatel, Učenec, Náboženství, Lingvista či Hudba, všichni svěřeni libovůli tyranského Dítěte. Je s podivem, že si tak odvážný příběh někdo v rudé Číně vůbec troufl napsat. Topí se v něm cenzurovanými knihami, plán se bude podle slibů plnit na desetitisíce procent, absurdita příkazů shora nezná mezí.
