Dva z nejambicióznějších českých filmařů, Jan Svěrák a Alice Nellis, se vrhli na pohádky. A jak naznačily záběry, jež pustili novinářům v Karlových Varech, mohli by tradiční žánr konečně vzkřísit.
Nejslibněji zatím vypadá Sedmero krkavců s Marthou Issovou v hlavní roli. Nellis je realizuje ve slovenské koprodukci, a přestože má před sebou ještě zhruba jednou tolik natáčecích dní, už z prvních ukázek je zřejmé, že nepůjde jen o laskavou výplň pro nedělní podvečer, ale o plnohodnotný film evropských parametrů. „Režisérka si v předloze Boženy Němcové našla i stále aktuální téma ženské síly,“ naznačila producentka Ester Honysová s tím, že i filmový štáb tvoří z velké části ženy. „Pak už tam máme v podstatě jen krkavce. Což jsou mimochodem velmi přítulná zvířata, obzvlášť krkavec Kája.“
Jana Svěráka doprovodil do Varů scenárista a otec Zdeněk a herec, zpěvák a jeden ze Tří bratrů, Vojtěch Dyk. Hudební pohádku, již čeká premiéra za necelý měsíc, poskládali Svěrákovi ze tří notoricky známých vyprávěnek — O Šípkové Růžence, O dvanácti měsíčkách a O Červené karkulce. „Přišlo nám logické, že když máme tři ohrožené holky, budeme potřebovat i tři kluky, kteří je z té bryndy dostanou,“ řekl Svěrák starší na adresu Dyka, Tomáše Kluse a benjamínka Zdeňka Piškuly. Všichni tři v pohádce zpívají, což prý patřičně zužitkovali na závěrečném „jamování“ u Dyka na chalupě. „Motali jsme se pořád někde kolem, tak jsem je nakonec pozval na návštěvu. To, co jsme tam prováděli, ale ke zveřejnění rozhodně nebude,“ reagoval Dyk na otázku, zda tak náhodou nevznikl hudební bonus pro DVD. Zdeněk Svěrák pak glosoval výrok jedné z představených postav, Lábusovy Báby z mokřin, o tom, že nebude žádný šťastný konec. „Pohádky šťastný konec mívají, ale záporné postavy ne.“
Vedle pohádek představila distribuční společnost Bioscop i dva čerstvě vznikající hrané filmy a jeden celovečerní dokument. Fotograf Ireny Pavláskové, věnovaný osobě Jana Saudka (Karel Roden), už se začal točit, do kin má pak vstoupit v lednu 2015. „Původně jsem si myslel, že je to jen obligátní žádost o oplodnění,“ popsal první kontakt s režisérkou populární fotograf. Upozornil také, že film nebude o životě, který žil, ale jaký by býval chtěl žít. „Všichni si mě představují jako Hemmingse z Antonioniho Zvětšeniny, který se kurví, fotí a bere za to velké peníze. Já jsem impotent a beru penzi, se kterou si výborně vystačím. Dva dny,“ uvedl věci na „pravou míru“. Představil i svého filmového syna, dejvického herce Václava Neužila. „Já jsem tu v podstatě jen náhodou, stál jsem na chodbě a řekli mi, abych si sem sedl,“ klopil oči Neužil, jejž zná široká veřejnost hlavně jako recepčního z televizního hotelu Čtvrtá hvězda (a který hraje i ve zmíněných Sedmero krkavcích).
Pouze ve formě scénáře zatím existuje dvoudílný celovečerní projekt Gangster Ka. Producentsky nad ním bdí Adam Dvořák, muž, z jehož stáje vzešel „mrázovský“ Příběh kmotra Petra Nikolaeva. I scénář inspirovaný osudy Radovana Krejčíře píše známý investigativní novinář Jaroslav Kmenta, režie se však tentokrát ujme Jan Pachl, jenž na sebe upozornil seriálem Cirkus Bukowsky. První část ponese podtitul Tunel do polosvěta a bude se odehrávat převážně v Čechách, druhý, Válka polosvětů, už se rozkročí víc a chobotnici organizovaného zločinu bude sledovat i za hranice. Filmaři se tak vydají natáčet mimo jiné do Jihoafrické republiky, kam gangster přezdívaný Káčko utekl před českou justicí. Filmaři s ním však v kontaktu nejsou. „Spolupracujeme s vyšetřovateli, protože chceme být co nejvěrohodnější ve smyslu zachycení procesních věcí a vůbec celé zločinecké struktury, přece jen vycházíme z reálných kauz. Že bychom si ale s Krejčířem volali, to opravdu ne,“ smál se producent padesátimiliónového projektu. Dokument Století Miroslava Zikmunda, jenž české odpoledne ve Varech zakončoval, vstoupí do kin na začátku září a má ambici představit cestovatelskou legendu jako člověka z masa a kostí. „Hlavním motivem pro mě bylo, že známe jeho skutky, ale o životě Miroslava Zikmunda nevíme nic,“ uvedl režisér Petr Horký. Světoběžníka, jenž ho nechal nahlédnout i do osobních deníků, zná podle svých slov téměř dvacet let, kdy spolu cestovali, psali knihu, a Zikmund mu byl dokonce za svědka na svatbě. „Troufám si říct, že tahle cesta — cesta do vlastní minulosti — byla ta nejtěžší expedice, jakou kdy absolvoval.“
