Francouz Jean-Louis Trintignant patří k mým nejoblíbenějším hercům. Nejen pro svou úspornou image, ale třeba také pro to, jak hrál ve francouzsko-československé koprodukci Muž, ktorý luže (1968) v režii gurua nového románu a resnaisovského scenáristy Alaina Robbe-Grilleta. Mystifikační příběh, ve kterém si ve slovenských reáliích zahrála i řada tamních předních herců, úplně naboural odbojový mýtus.
Podobně Bertolucciho Konformista (1970) podle románu Alberta Moravii z roku 1951 s Trintignantem v hlavní roli. Studie intelektuálního selhání a zamindrákovaného lidského slabošství, která tak rezonovala s udavačským duchem předlistopadového režimu.
Kriminálku Clauda Lelouche Rošťák (1970), opět s Trintignantovým protagonistou, jsem nikdy neviděl, a když ji teď dávala ČT, rád jsem se na ni podíval. A zase jsem nebyl zklamán. No posuďte: když je tu jeden z podezřelých tázán: „Vy nemáte majetek?“, odpověď zní: „Ne, já pracuju…“
Přesně: vydělávat si na živobytí prací vlastních rukou a mozku k majetku dnes nevede, v oblasti kultury a umění většinou už vůbec ne. Ovšem, každý si volí cestu dobrovolně a ví, do čeho jde, ale nemusel by být při tom svědkem toho, jak se i z jeho malých odvodů pakují jiní. Dřív se jim říkalo spekulanti…
Prožil jsem čtyřicet let pod egidou levicového komunistického dogmatu o základně a nadstavbě, o vedoucí úloze dělnické třídy etc. A teď mám dožít pod pravicovým dogmatem neviditelné ruky trhu, která je ochotna pro stejně mytické poučky přivést do zkázy nejen hospodářství, ale i to, co je definičním znakem jakéhokoli lidského společenství, to jest kulturu?
Vláda, která tohle dopustí, je vláda zaslepených dogmatiků, jejímiž údy jsou obyčejní konformisté, včetně dnešního ministra kultury Martina Baxy, pouhé podržtašky na vládní scéně.
