Letos to bude přesně dvacet let, co v češtině poprvé vyšel poslední velký román Neila Gaimana. Američtí bohové. Od té doby už nic kloudného nenapsal. Jistě, stále vycházejí nové a nové krátké příběhy, ale na pořádný román jeho fanoušci marně čekají. Tak teď jsou aspoň Američtí bohové zpátky v komiksové podobě.
Na začátek je možná dobré napsat, že český překlad Ladislavy Vojtkové byl příšerný před dvaceti lety a čas na tom rozhodně nic nezměnil. Smutným faktem pak zůstává, že za zpackanou práci inkasuje peníze i po dvou desetiletích, a hned dvakrát – kromě třetí části komiksové trilogie, Okamžiku bouře, totiž na závěr loňského roku vyšli Američtí bohové ještě v audioverzi… Pozitivní je, že nakladatelství Crew si nekvalitu překladu uvědomilo už po vydání prvního dílu a druhé dva (jedná se o komiksovou trilogii) už nechalo důkladně zredigovat, takže se dají plynule číst, aniž byste za každou druhou větou jasně viděli anglický originál.
Jak uchopit bohy Ameriky
A teď ke komiksu samotnému. Patří k dalšímu převodu Gaimanova díla pod taktovkou P. Craiga Russella, který má v současnosti na Gaimana patent. Nikdy nic nevynechá, ale ani nepřidá, takže je mu správně vyčítána přílišná doslovnost. Ovšem tentokrát není hlavním výtvarníkem, hraje až druhé housle po Scottu Hamptonovi. Pokud jste fanoušky Russellovy půvabné, ač místy poněkud sterilní kresby (můžete obdivovat třeba v Knize hřbitovní, Koralíně nebo třeba v Prstenu Nibelungově), budete dost překvapeni.
Na Hamptonovu kresbu se zvyká pozvolna; jeho ostré, záměrně nelíbivé vyvedení postav i práce s barvami klade při čtení komiksu odpor. Gaimanova intermezza, v nichž vypráví v podobě krátkých povídek příběhy jednotlivých božstev, si pak bere na starost právě Russell. Jeho výlety do pohádkových světů působí, jak mají – osvobozují čtenáře od tíživé atmosféry americké reality, která na Gaimana doléhala v 90. letech, když se tam přestěhoval z Británie.
Ifríti, luprucháni i trollové
Zvláštní odstavec zasluhuje i pár stránek, které kreslil Glenn Fabry, legenda amerického komiksu. Ten zpracovává povídku o ifrítovi, arabském démonu ohně, který se musí v New Yorku živit jako taxikář. V knize jde o epizodu, jež vám zůstane v hlavě ještě dlouho po dočtení – a jinak tomu není ani u komiksu. Fabry umí a je škoda, že jinak pro Americké bohy kreslil jen obálky.
Příběh zůstává stále stejně dobrý – jak bylo řečeno, bylo by bytostně proti Russellově povaze, kdyby adaptace nebyla tak věrná, jak jen může být. Takže pokud vás kdysi Američtí bohové okouzlili, můžete se do Ameriky, která nemá na božstva čas, zase po letech vrátit. Jistě, do stejné řeky rozhodně nevstoupíte, a navíc uvidíte celý spektákl očima Scotta Hamptona, ale toto Gaimanovo dílo je složeno ze samých prastarých příběhů – a to znamená, že nemůže jen tak zestárnout.
A že nevěříte na bohy? To přece nevadí – hlavní je, že oni věří na vás.
