Jan Werich, Jiří Voskovec, Jaroslav Ježek či Jiří Frejka, při vyřčení těchto jmen se každému vybaví Osvobozené divadlo. Uskupení, jenž zažilo největší rozkvět v meziválečné Evropě, těžilo především z kreativity dua V+W. Divadlo, které nakonec zaniklo s nástupem komunismu, oficiálně zahájilo činnost 8. února 1926.
Původní myšlenka vycházela z literárních kruhů, konkrétně z Devětsilu. Od slov k činům přešel Jiří Frejka, pozdější ředitel Divadla na Vinohradech. Chtěl přenést tehdejší myšlenky futurismu či poetismu na jeviště. Vedle něj v divadle působil například Emil František Burian, který později založil slovutné divadlo D 34.
Poprvé herci vystoupili už na konci října roku 1925, oficiální založení divadla přišlo ale až 8. února 1926. Už v té době bylo jasné, že jde o něco revolučního. Frejka prosazoval hru světel, kontakt s divákem či četnost písní. Průlom nastal ve druhé polovině 20. let, do divadla zavítal Jiří Voskovec a Jan Werich. Druhý jmenovaný byl nedostudovaný právník, jeho parťák pro změnu absolvoval lyceum ve francouzském Dijonu. O hudební doprovod se postaral Jaroslav Ježek.
V+W na scéně!
Noví účinkující změnili směřování divadla, legendární se stala hned první jejich hra, Vest pocket revue. V čem bylo jejich pojetí tak revoluční? Voskovec s Werichem používali ve svých hrách klaunské masky a artistické prvky bez cvičení. Za zmínku stojí také tzv. forbíny, což byla ikonická věc Osvobozeného divadla. Jednalo se o krátké rozhovory před oponou ještě než začalo samotné vystoupení.
Duo se stalo hlavním tahákem. Sluší se dodat, že jejich humor byl promyšlený a inteligentní. Voskovec s Werichem si na jevišti zpravidla vykali. Osvobozené divadlo rostlo, a tak se přestěhovalo z Umělecké besedy do paláce U Nováků v centru Prahy. V tomto období vznikají například hry Sever proti jihu, Golem či Ostrov Dynamit.
Divadlo vs. nacismus
Historické klima, ale divadlu nepřálo. V sousedním Německu se v roce 1933 dostává k moci Adolf Hitler. To bedlivě pozorovala i tvůrčí dvojice a od bezstarostného humoru se přesunula k tvrdé a rafinované politické satiře. Dílo Osel a stín se otevřeně hlásí k antifašistickým hrám, což potvrzoval i fakt, že v jedné chvíli místo promluvy Osla pustili projev Adolfa Hitlera.
Závěr třicátých let byl ve znamení přetahování a ústupků. Divadlo se sblížilo s talentovaným režisérem Martinem „Macem“ Fričem, ale kvůli nacistickým náladám ukončilo činnost. Palác U Nováků opanovala opereta, a tak nebylo, kde hrát. Voskovcovi s Werichem nabídlo útočiště Národní divadlo, ale po projevech nesouhlasu ze strany nacistických sympatizantů svou nabídku stáhlo.
Navždy spolu
V roce 1936 se Osvobozené divadlo na chvíli vrátilo. Nicméně o několik měsíců později těsně před premiérou nové hry byla divadlu odňata konfese. Definitivní konec. V tisku byli oba protagonisté přetřásáni, terčem se stal především Voskovec, jenž byl označován za Žida. Voskovec, Werich i Ježek emigrovali do Spojených států. Třetí jmenovaný během nuceného exilu zemřel.
K návratu se odhodlali až po válce, kdy chtěli oživit Osvobozené divadlo. Politické ovzduší se ale změnilo, u moci byli komunisté. Politická satira se podobala tanci na žiletkách. Voskovec na rozdíl od Wericha znovu odcestoval do USA. Během své druhé emigrace strávil bezmála rok na Ellis Islandu kvůli podezření z šíření komunismu. Hořký konec legendárního uskupení.
Werich se myšlenky na divadlo nevzdal a utvořil duo s Miroslavem Horníčkem. Až do své smrti v roce 1980 udržoval s Voskovcem korespondenční kontakt. V Československu se stal známým spisovatelem a hercem, na což paradoxně doplatil, když jej režim donutil podepsat Antichartu. Jeho přítel Voskovec získal americké občanství a věnoval se filmu. Diváci jej znali pod jménem George Voskovec, Wericha přežil o pouhý rok, zemřel 1. července 1981. Na posledním odpočinku jsou oba legendární herci vedle sebe. Náhrobky na Olšanských hřbitovech zhotovil sochař Vladimír Preclík.
