Zkazky o intimních chvilkách mezi vládními prominenty a hvězdami showbyznysu, to není nic nového. Ve Francii a v Itálii se tento trend s úspěchem praktikuje již celá staletí a země česká nezůstává pozadu.
V době první republiky k těmto účelům údajně sloužil superluxusní vládní bar Boccaccio v bývalém Grand Hotelu Steiner, v jehož intimním prostředí prý zavdávaly příčinu k nepřístupným historkám Lída Baarová, Adina Mandlová, Ljuba Hermannová, Nataša Gollová i první dáma republiky Hana Benešová se svým milencem, ministrem čs. civilního letectví (1929-38) Ing. Janem Bervidou.
Po nástupu komunismu v roce 1948 byl Grand Hotel Steiner znárodněn a název hotelu změnil své jméno na Hotel Praha. Vládnímu baru Boccaccio se začalo neoficiálně říkat Bar Ušakov. Fjodor F. Ušakov (1745 - 1817) byl ruským admirálem a dodnes je považován za nejkrásnějšího muže Ruska. Jako takový se stal nesmírně úspěšným erotomanem. Česká veřejnost se s ním mohla seznámit v sovětských filmech Hrdina Černého moře a Koráby útočí z roku 1953 - i když nikoli z hlediska erotického.
A teď k těm košilatým historkám. Jednoho dne se prý v hotelu Praha (dnes Grand Hotel Bohemia) objevila zpěvačka Vondráčková. V baru Boccaccio (tedy v baru Ušakov) probíhal v tu dobu jakýsi mezinárodní kongres, na němž měla zpěvačka a ostatní dámy stát se součástí tzv. „kulturních večerů“ a v rámci jednoho z nich se prý cosi intimnějšího a za asistence pianina odehrálo mezi ní a vedoucím oddělení kultury ÚV KSČ, Miroslavem Müllerem. Její muž, Hellmut Sickel, měl celé scenérii nečinně přihlížet. Tak tedy hovoří legenda.
Další „very bold theory“ je poměr Heleny Vondráčkové k bývalému předsedovi vlády Lubomíru Štrougalovi. Každý zkušený zpravodajský důstojník si tady musí položit dvě „basic questions“. Za prvé: jak by se s takovýmto milostným stavem vypořádala až chorobně žárlivá paní Štrougalová? A za druhé: jak by milenecký poměr zpěvačka zdůvodnila svému manželovi, kterého v této době vroucně a věrně milovala? A za třetí: Jaký racionální důvod by měla ke vztahu s funkcionářem, jehož nevábné vzezření připomínalo pohádkového vodníka? Dojdeme celkem snadno ad hoc k závěru, že jde o předsudek bez reálných podnětů.
V biografii Milana Caise Helena o sobě a slavní o Heleně (Praha 1997) o tom Vondráčková vypovídá: „S panem Štrougalem jsem se nikdy nesetkala a znala jsem ho pouze z novin a televizní obrazovky. Mnohem později jsem měla možnost seznámit se s dcerou pana Štrougala, Evou Janouškovou, manželkou novináře Jiřího Janouška. Eva měla tenkrát podobné světlé vlasy jako já, prý mi byla i podobná a navíc jezdila vozem stejného typu i barvy. Často se objevovala se svým otcem a to byl celý ten kámen úrazu.“
Winston Churchill kdysi prohlásil, že když se někdo stane slavným a objeví se v záři reflektorů, už se nikdy nepozná, kdo to vlastně je. Před námi stojí fantom a nikoli člověk. Ano, slavní lidé se postupem času vyvinou v oběť legend, pomluv a manipulací. Ty se pak zahnízdí v podvědomí všech občanů tak důkladně, že z nich vzniknou legendy.
