Nestává se často, aby příběh hotového filmu kopíroval jeho děj. Zdeněk Svěrák tvrdí, že když psali s Ladislavem Smoljakem Trhák, skutečně měli za to, že jejich scénář o příšerném filmu není dobrý.
Nakonec ale dopadli stejně jako jejich postava producenta, jenž si ve skvělé kreaci Petra Čepka během premiéry v předtuše fiaska trhá z těla oblek a netuší, že diváci vycházejí z letního kina a omámeně přemýšlejí, jestli ta bouřka, která roztrhala plátno, byla taky filmová, a že — což je závěrečná hláška, která mě vždycky dojme k slzám — „jsme to my Češi ale šikovnej národ“. Svěrák před karlovarskou projekcí přiznal, že na něj Trhák pořád působí dojmem spíše nastehovaného než ušitého obleku, nicméně, čím je starší, tím ho má radši. A není sám.
Adorace kultovního filmu basistou Jiřím Zemánkem a bubeníkem Fenkem Steinerem (jinak též rytmikou skupiny Wohnout) vyústila v originální tvar, jenž ve čtvrtek uhranul zaplněné hlediště karlovarského divadla. Po vzoru bystrých pianistů, kteří v počátcích filmové éry živě doprovázeli němé filmové příběhy, nazkoušelo Duo Eman — jak si hoši říkají — s přáteli všechna hudební čísla Trháku, aby je pak provedlo on-line během projekce filmu. Hudební show před filmovým plátnem nepřestala s příběhem souviset, naopak, výtečný zvuk kapely a suverénní pěvecké výkony přidaly na síle filmu, o němž Rudé právo v dobové recenzi (1981) napsalo, že je nihilistický.
Kdo Trhák zná, ví, že je to film malých štěků velkých herců (Hrušínský zde během neúspěšného konkursu na roli zedníka řekne jednu větu), a touto filozofií se řídilo i Duo Eman, takže jediný krátký výstup s „v roli“ Karla Štědrého si užil například Marek Taclík. Velkou roli má naopak Jakub Kohák jako Juraj Kukura, který prosil o život brouka s opravdovou rozkoší, zvlášť když spočinul v objetí Martiny Fialové, která předváděla lascívní šepot Hanky Zagorové suverénně, jak se na frontmanku její revivalové skupiny sluší.
