kniha

kniha Zdroj: archiv

A jak byste se zachovali vy? ptá se spisovatelka Olga Grušinová

Občas dnešní autory podezřívám, že se k příběhům totality, válek a genocid neuchylují ani tak z vášně pro historii či smyslu pro humánnost a humanitu, jako spíš z pragmatického přesvědčení. S takovou látkou přece nelze než dojímat a oblažovat naše ztvrdlá srdce oním lidstvím, které nás vede k tomu, vystavit si vedle zaprášené Jiskry života a Cestovního pasu další knihu onezlomnosti lidského ducha.

 

Olga Grušinová (nar. 1971) se na to rozhodla jít jinak. Původem ruská spisovatelka žijící v USA, která strávila část svého dětství v zemích Východního bloku (žila i v Praze!), učinila hlavní postavou své anglicky psané prvotiny Život a sny Anatolije Suchanova(v překladu Daniela Konráda vydalo na jaře nakladatelství Kalich) výtvarného kritika semletého bolševickým systémem, na němž si i méně pozorný čtenář okamžitě povšimne arogance a lásky ke zvuku vlastního hlasu. Vzhledem ke kvalitám tohoto románu se snad brzy dočkáme i českého překladu druhé rozsáhlé prózy dcery sovětského sociologa, loňského románu The Line. Zatím nečetné, ale čtené dílo Olgy Grušinové už bylo přeloženo do patnácti jazyků!

 

 

Anatolij Suchanov si coby šéfredaktor Světového umění, kdysi názorově rozrůzněného mnohohlasu ruských umělců, nyní jen studnice unisono odříkávaných prorežimních pravd, dokázal vybudovat slušnou existenci. Platí za odborníka, který dokáže libovolný výtvarný esej upravit na požadovanou normu: nechybí aspoň jeden Leninův citát a dva až tři odsudky západního úpadku. Jeho rodina je navenek uhlazená a perfektně bezbarvá, přátelé přísně protřídění. Do této zaběhnuté nevzrušivosti se však jednoho dne přiřítí zapomenutý bratranec, který svou přímostí a ostrými názory na současné umění dává Suchanovovi nahlédnout, jak hluboko pod nános pohodlnosti a strachu zahrabal svá vlastní, kdysi provokativní stanoviska.

 

Grušinová pracuje uvážlivě s tématem snů a reminiscencí – hlavní hrdina se pod tíhou nepříjemných okolností stahuje čím dál víc do sebe, kde dokáže být v kontaktu se svými vzpomínkami a mladickými iluzemi. Postupně rozevíráme Suchanovův ideologický rubáš, abychom v něm našli nejistého surrealistického malíře, který v dávné volbě mezi bezpečnou vidinou života svých nejbližších a vlastní vnitřní poctivostí nahmatal raději pevné obrysy kancelářské židle a stálého platu. S postupujícími myšlenkami perestrojky a glasnosti se však mění nejen nepsaná pravidla sovětské společnosti, co je dovolené, ale i samotní lidé. A Suchanov, zmatený a dotčený, se potácí v měnící se době a o to nesmyslněji lpí na starých postupech.

 

 

Rozpadnutí vnitřní mapy hlavního hrdiny stíhá také rozložení rodiny – syn ztělesňující ty nejbezohlednější vlastnosti svého otce se slepě dere nahoru a využívá při tom bez uzardění všechny konexe, jaké mu přihrává rodinné postavení. Naproti tomu až trochu moc undergroundová dcera, co kolem sebe na potkání metá odsudky falše a zaslepenosti, si chce zachovat věrnost svým morálním zásadám a odchází z domu. Před Suchanovem tak stojí otázka, jestli je schopen sám a bez slz zbourat pomník svého gigantického já a vyjít tak vstříc životu, jenž mu sice kdysi vlídně kynul, ale pak zmizel do nejbližší dějinné odbočky.

 

Autorka vybudovala důmyslnou románovou strukturu, v níž po částečkách odhaluje historii a motivy svých postav. Hlas vypravěče se střídá s ich-formou hlavního hrdiny, což může bez zřetelnějšího předělu mezi oběma rovinami působit poněkud rušivě, ale vzpomínkovým pasážím to dodává na síle. Navíc se tak Grušinová může rafinovaně vyhnout hodnocení hrdinova života a nechat toho nelehké břímě na něm samotném. Čtenáři pak tápají v nejistotě, nakolik byla Suchanovova rozhodnutí bojácnými vycouváními a nakolik šlo jen o rozumnou úvahu člověka, co nechtěl zbytečně riskovat. Taková nejednoznačnost a morální dilemata sluší románu mnohem víc než černobílé odsudky. Grušinová klade otázku, která je i v našem prostředí stále aktuální: A cožpak můžete s jistotou říct, jak byste se v takové situaci zachovali vy?