Občas dnešní autory podezřívám, že se k příběhům totality, válek a genocid neuchylují ani tak z vášně pro historii či smyslu pro humánnost a humanitu, jako spíš z pragmatického přesvědčení. S takovou látkou přece nelze než dojímat a oblažovat naše ztvrdlá srdce oním lidstvím, které nás vede k tomu, vystavit si vedle zaprášené Jiskry života a Cestovního pasu další knihu onezlomnosti lidského ducha.
Olga Grušinová (nar. 1971) se na to rozhodla jít jinak. Původem ruská spisovatelka žijící v USA, která strávila část svého dětství v zemích Východního bloku (žila i v Praze!), učinila hlavní postavou své anglicky psané prvotiny Život a sny Anatolije Suchanova(v překladu Daniela Konráda vydalo na jaře nakladatelství Kalich) výtvarného kritika semletého bolševickým systémem, na němž si i méně pozorný čtenář okamžitě povšimne arogance a lásky ke zvuku vlastního hlasu. Vzhledem ke kvalitám tohoto románu se snad brzy dočkáme i českého překladu druhé rozsáhlé prózy dcery sovětského sociologa, loňského románu The Line. Zatím nečetné, ale čtené dílo Olgy Grušinové už bylo přeloženo do patnácti jazyků!
Anatolij Suchanov si coby šéfredaktor Světového umění, kdysi názorově rozrůzněného mnohohlasu ruských umělců, nyní jen studnice unisono odříkávaných prorežimních pravd, dokázal vybudovat slušnou existenci. Platí za odborníka, který dokáže libovolný výtvarný esej upravit na požadovanou normu: nechybí aspoň jeden Leninův citát a dva až tři odsudky západního úpadku. Jeho rodina je navenek uhlazená a perfektně bezbarvá, přátelé přísně protřídění. Do této zaběhnuté nevzrušivosti se však jednoho dne přiřítí zapomenutý bratranec, který svou přímostí a ostrými názory na současné umění dává Suchanovovi nahlédnout, jak hluboko pod nános pohodlnosti a strachu zahrabal svá vlastní, kdysi provokativní stanoviska.
Rozpadnutí vnitřní mapy hlavního hrdiny stíhá také rozložení rodiny – syn ztělesňující ty nejbezohlednější vlastnosti svého otce se slepě dere nahoru a využívá při tom bez uzardění všechny konexe, jaké mu přihrává rodinné postavení. Naproti tomu až trochu moc undergroundová dcera, co kolem sebe na potkání metá odsudky falše a zaslepenosti, si chce zachovat věrnost svým morálním zásadám a odchází z domu. Před Suchanovem tak stojí otázka, jestli je schopen sám a bez slz zbourat pomník svého gigantického já a vyjít tak vstříc životu, jenž mu sice kdysi vlídně kynul, ale pak zmizel do nejbližší dějinné odbočky.
