Masakr. Tak by se dala charakterizovat projekce filmu Terrence Malicka Strom života. Už půl hodiny před začátkem promítání byl sál, kam se vejde mnohatisícový dav novinářů, plný po střechu. Venku stála ještě pěkná řádka těch, kteří se dovnitř nedostali, a směrem k nekompromisním „vyhazovačům” letěly nadávky v mnoha jazycích. Podobně divoké to bylo i po projekci: zatímco jedni reagovali na film odmítavým bučením, druzí se je snažili přehlušit potleskem a výkřiky „bravo”. Ti nadšení byli nakonec v převaze.
A co že to způsobilo takový rozruch? Velmi spirituální snímek, který se zabývá smyslem lidské existence, zrozením a umíráním… Malick vypráví příběh středostavovské americké rodiny v padesátých letech a dává ho do souvislostí s vesmírnou energií. Měl ambici zachytit jak vztahy uvnitř mikroorganismu jedné rodiny, tak vznik země a vývoj života na ní. V jednom filmu se tak sešly záběry velkého třesku, dinosauři i Brad Pitt coby přísný otec tří synů.
Režisér Terrence Malick (68), který točí filmy po důkladných mnohaletých přípravách (taky jich zatím dokončil jen pět, např. Tenká červená linie nebo Nový svět), do Cannes nepřijel, ostatně nejezdí nikdy nikam, což vybízí ke spekulaci, že žádný Terrence Malick vůbec neexistuje. Prý ale existuje, alespoň to tvrdí Brad Pitt, na jehož bedrech ležela celá prezentace Stromu života v Cannes. Ujal se jí velmi ochotně, už proto, že ve filmu nejen hraje hlavní roli, ale zároveň ho i produkoval.
Takže teď už jen trochu přízemní festivalové reality: na červeném koberci před večerním galapředstavení Brad Pitt předvedl, kdo je tady king. S grácií dostal do kolen dav fanynek, nejdřív si dal korzo s kolegy z filmu, Jessicou Chastianovou a Seanem Pennem, a pak se přes celý nekonečně dlouhý červený koberec vrátil pro Angelinu. A davy šílely. Efektnější gala už letos asi nebude.
