V Cannes ve středu odstartoval největší, nejprestižnější a také nejšílenější filmový festival na světě. O tom, co se tam přihodilo, jaké jsou filmy, jež tam poprvé spatřily světlo světa, a které hvězdy se prošly po červeném koberci, vám bude psát Darina Křivánková.
Dav před festivalovým palácem je dokonale neprostupný, karabiniéři se snaží regulovat dopravu, ale moc se nedaří, řidiči místních autobusů stávkují, číšníci v restauracích jsou jako každý rok překvapeni, že mají ze dne na den tolik hostů a nestíhají... Ano, jsme na festivalu v Cannes, některé věci jsou tu rok co rok stejné. Jakoby to jediné, co se mění, byly filmy.
Tentokrát zahajoval Woody Allen s filmem Midnight in Paris (Půlnoc v Paříži). Před davem fotografů byl ztracený a zoufale sám, jako „zajíček ve své jamce“. Naštěstí se k němu brzy přidali jeho herci: Adrian Brody, Rachel McAdamsová, Owen Wilson... Allenova novinka připomíná jeho straší filmy, v nichž se reálné postavy potkávají s těmi „fiktivními“. Jinak ovšem zapadá do Allenova aktuálního evropského konceptu, který by se dal nazvat: točím tam, kde mi dají prachy. Po Barceloně a Londýně se vypravil do Paříže.
Pořídil půvabné záběry těch turisticky nejprofláknutějších pařížských zákoutí a do nich vrhnul své americké hrdiny, kteří – stejně jako režisér – žasnou nad romantikou francouzské metropole. Owen Wilson hraje spisovatele Gila tak, jak by ho hrál před pár lety Woody Allen, takže to vypadá, jako by hrál Woodyho Allena, který hraje Gila. Gil se v noční Paříži setkává s lidmi, kteří jezdí ve starých autech a oblékají si šaty z dvacátých let. Vyklubou se z nich spisovatelé Fitzgerald a Hemingway. Dostane se do pověstného uměleckého salónu u Gertrudy Steinové a na seznam bizarních setkání přibude Dalí a Bunuel a Matis... A pak se jde v čase ještě dál a přibude Lautrec a Gaugin... Je to vtipná allenovská hříčka, v níž se diskutuje o umění napříč stoletími.
V létě bude Allen už zase točit, tentokrát se při svém putování po Evropě vypraví do Říma. Ostatně loni v Cannes při rozhovoru pro Reflex tvrdil, že by se nebránil ani natáčení v Praze. Třeba se Allena dočkáme i u nás. Každopádně jeho Půlnoc v Paříži uvidíme v kinech na podzim.
Zatímco Woody Allen klopýtal po červeném koberci, ve vedlejším sále festivalového paláce jsem zírala na první soutěžní film festivalu. Půvabná mladá dívka dělá jednu „brigádu“ za druhou, k úklidu restaurace, práci u kopírky a péči o osamělého depresivního chlapíka, si přibere další kšeft: „přespává“ v jednom luxusním sídle. Zatímco omámená dívka tvrdě spí, přicházejí k její posteli staříci a ukájejí své více či méně zvrhlé choutky. Jeden z nich dokonce projeví přání vedle krásné dívky zemřít.
Ano, jsme v Cannes, některé věci se z roku na rok nemění – přijel Woody Allen, hned první soutěžní film byl šílený a musel se spláchnout lahví skvělého provensálského růžového vína v restauraci na rohu.
