Staroměstský orloj

Staroměstský orloj Zdroj: Profimedia.cz

„Fakta“ o staroměstském orloji jsou plná výmyslů a lží

Zástupy turistů se tlačí před staroměstskou radnicí. Když má odbít celá, všichni vztyčí hlavy vzhůru v očekávání divadélka, o němž již mnoho slyšeli a četli. Figurka kostlivce tahá za zvoneček, v okénkách defilují apoštolové a představení ukončuje skřípavý hlas kohouta. Někteří se smějí, jiní tleskají. Uspokojení nad kratičkým divadélkem nezná mezí. Další a další zástupy se valí před staroměstskou radnici a fascinovaně postávají před orlojem…

 

Cosi je sem vábí a přitahuje, ačkoli většina diváků nemá nejmenší tušení o tom, jaké údaje  vlastně ukazují ony složité soustavy ciferníků, pokryté záhadnými značkami. Na světě existují desítky orlojů – ale žádný z nich nemá takový magický význam jako ten pražský. Ze Starých pověstí českých se nám vnucuje legenda o tajemném Mistru Hanušovi, kterého údajně nechali staroměstští konšelé po dokončení díla oslepit, aby již nikdy a nikde nemohl vytvořit dílo podobné staroměstskému orloji. Údajně se nechal geniální mistr dát učedníkem těsně před svou smrtí dopravit do strojovny orloje a úmyslně ho pokazil tak, že dlouhá léta nešel… To vše je nehorázný nesmysl.

 

 

Existuje ještě druhá verze pověsti. Hodinář Hanuš prý stvořil dílo ďábelské, neboť jeho cílem bylo ovládnout čas a pomocí „hvězdných hodin“ získat moc nad osudy země a jejich obyvatel. Bůh ho potrestal. Ďábel připravil hodináře o zrak a rozvrátil jeho duši. Když umíral na smrtelné loži, prý proklel své dílo… Opět se jedná o nestydatý nesmysl a dnes již nemůžeme prokázat, kdo byl vlastně autorem těchto zběsilých pověstí. Autorství je často připisováno mystifikátorovi Aloisi Jiráskovi.

 

Pravdou bez pochyb zůstává, že ony fiktivní báje byly omílány tak dlouho, až se vžily jako skutečná „historická fakta“. Pražská obec, za velkého jásotu shromážděných zvědavců, dokonce v roce 1912 umístila na zeď radnice pamětní tabulku s nápisem, že autorem orloje je jistý zámečník Jan z Růže, kterého přezdívali „mistr Hanuš“. Ani zde neznáme původce legendy a ona „kachna“ (Jan z Růže = Hanuš) je někdy dávána do souvislosti s Františkem Palackým (viz Co to je, když se řekne: Kecáš jako Palacký!). Podívejme se nyní na střízlivou historickou pravdu!

 

Staroměstský orloj nevznikl najednou a neměl jediného zhotovitele. Z desítek řemeslníků, kteří se na něm během času podíleli, se ani jeden z nich nejmenoval „Hanuš“ a žádný z nich nebyl „oslepen“. Pražský výtvor nebyl tehdy žádné zvláštní novum. Nejstarší orloj v Padově pocházel z roku 1344. Ve Štrasburku si pořídili ony hodiny v roce 1352 a poté následovala celá řada západoevropských a italských měst. Pražská staroměstská radnice vybudovala své hodiny až v roce 1403 a orloj tam byl umístěn teprve roku 1410.  Dnes je skutečně nejstarším na světě, protože žádný z jeho zahraničních předchůdců se dnešních již nedožil.

 

 

Ve skutečnosti se o jeho vznik zasloužili hned dva na tehdejší dobu vynikající odborníci. Jeden z nich byl matematik Jan Ondřejův z Hradce Králové, zvaný „Šindel“ (1375 – 1456) a ten druhý byl nejlepší český hodinář Mikuláš z Kadaně. „Šindel“ patřil ve své době mezi přední evropské učence v oborech matematika a astronomie. Současně byl lékařem krále Václava IV. Oba dokončili své dílo na Staroměstské radnici dne 9. 10. 1410. Ani „Šindel“, ani Mikuláš nebyli oslepeni. Naopak! Mikuláše čekala velmi štědrá odměna. Obdržel jednorázovou sumu 3000 grošů a navíc roční důchod ve výši 600 grošů. To se přihodilo v době, kdy týdenní mzda tesařského mistra čítala 18 grošů. Jezdecký kůň (tehdejší automobil) byl k mání za 240 grošů.

 

V roce 1490 hodinář Jan z Růže z Jilské ulice po husitských válkách orloj pouze opravil. Ani on se nejmenoval „Hanuš“. Jirásek i Palacký se dopouštějí i dalšího omylu, týkajícího se smyšleného „Hanuše“. Pochodující apoštolové v původní verzi staroměstského orloje nebyly. Takže jejími autory nemohou být ani Mikuláš, ani „Šindel“, ani smýšlený „Hanuš“. K jejich instalaci do hodinového soustrojí došlo teprve až v roce 1659, tedy v druhé polovině 17. století. Jméno sochaře je neznámé.