Michal David kraluje TýTý, český národ patří do Albánie

 

Nový vzestup popularity Michala Davida překvapí — byl tím nejodpornějším symbolem husákovského knedlíkového socialismu už pro naši partu na gymnáziu. Ulepenost žužu z matějské pouti a tupost spartakiádního cvičení snad ani nelze ztělesnit a přiblížit lépe než poslechem Davidových písní. Takže — co způsobilo novou vlnu jeho popularity, tak silnou, že v TýTý vyšťouchl i božského Káju?

 

 

Odpověď je jednoduchá: Michal David těží z toho, že se nedávno stal tváří volební kampaně ČSSD a dělal předskokana Paroubkovi. Správnej team v jeho podání s podporou funkcionářů sociální demokracie na pódiu za ním vyvolal v českém lidu (myslím ty nižší intelektové kategorie) podmíněný reflex David = Paroubek. A v TýTý se podle všeho konečně Paroubkovi voliči dali opravdu dohromady, a když už se nepodařilo ve volbách prosadit božského Jyrku, tak alespoň v televizní soutěži protlačili nejméně božského Míšu. A spojnice Paroubek—David—Husák je nepopiratelná.

 

 

 

Českému národu by proto více než členství v EU slušela Albánie a fronty na banány, devizové přísliby a Tuzex. Ti šikovnější (především z pohostinství) by si tuzexová platidla — bony — za vyvekslované dolary vždy jako v minulosti dokázali sehnat, ti ostatní by se těšili ve frontách na cokoli, že za dva roky budou moct jet na dovolenou do Bulharska, a všichni dohromady by si mohli broukat: „Nám to vyjde, co chcem, máme, s větrem v zádech počítáme, máme vůli, nám to vyjde, všechno vyjde nám, nám to vyjde, máme zájem, nejsme zlí, jsme děti RáJe, dětem RáJe, těm to vyjde, jako vám, tak nám.“