Něžné kuře, Jeden hot a druhý čehý, Sukničkář, Rocco a jeho bratři, Stará panna, Prožít si své peklo, Ukradli torzo Jupitera, Pianistka.... Těch filmů byla na sto padesát. Komedie, detektivky, psychologická dramata... Ve všech zářila Annie Girardotová (25. 10. 1931 – 28. 2. 2011). Léta bojovala s Alzheimerovou chorobou, včera jí podlehla. Na podzim by jí bylo osmdesát.
„Byla to úplně normální ženská. Měla spoustu energie. Kouřila jako fabrika. Zahrála úplně cokoli...“ Tak na Annie Giragdotovou vzpomínají její přátelé a kolegové. Před sedmi lety onemocněla Alzheimerovou chorobou a její zdánlivě nezdolná energie začala mizet. Přesto ještě tři roky dokázala hrát a později se alespoň propůjčila na kampaň podporující boj s Alzheimerem. Byl to krutý konec herečky, která dokázala žít i pracovat na maximum a nikdy si nic neodpírala.
Herectví studovala na pařížské konzervatoři společně s Jeanem-Paulem Belmondem nebo Jeanem Rochefortem, byla to silná generace, která se později také sešla na prknech divadla Comedie Francaise. Tady Annie Girardotovou při zkouškách hry Psací stroj popadl slavný režisér Jean Cocteau, dovlekl ji ke kadeřníkovi a dal mu příkaz: „Ostříhat na krátko.“ I díky tomu byla jiná. Vedle půvabně koketních tváří se mezi herečkami objevilo stvoření, jež vneslo na francouzské jeviště a později i do filmu docela jinou energii.
Nejsilnější období zažívala v sedmdesátých letech, hrála výrazné psychologické postavy, které vyvažovala komediemi. Bylo to nesmírně plodné období, na něž měl navázat projekt vlastního divadla. Girardotová ale nebyla dobrá podnikatelka, záměr se nezdařil, divadlo skončilo krachem a ona si pošramotila pověst. Na čas ji to srazilo hřebínek, dokázala se ale vrátit v takové formě, že zase sbíraly Césary (třeba za roli v Lelouchově filmu Bídníci 20. století).