Annie Girardot

Annie Girardot Zdroj: Georges Biard

Zemřela slavná francouzská herečka Annie Girardotová

Něžné kuře, Jeden hot a druhý čehý, Sukničkář, Rocco a jeho bratři, Stará panna, Prožít si své peklo, Ukradli torzo Jupitera, Pianistka.... Těch filmů byla na sto padesát. Komedie, detektivky, psychologická dramata... Ve všech zářila Annie Girardotová (25. 10. 1931 – 28. 2. 2011). Léta bojovala s Alzheimerovou chorobou, včera jí podlehla. Na podzim by jí bylo osmdesát.

 

„Byla to úplně normální ženská. Měla spoustu energie. Kouřila jako fabrika. Zahrála úplně cokoli...“ Tak na Annie Giragdotovou vzpomínají její přátelé a kolegové. Před sedmi lety onemocněla Alzheimerovou chorobou a její zdánlivě nezdolná energie začala mizet. Přesto ještě tři roky dokázala hrát a později se alespoň propůjčila na kampaň podporující boj s Alzheimerem. Byl to krutý konec herečky, která dokázala žít i pracovat na maximum a nikdy si nic neodpírala.

 

 

Herectví studovala na pařížské konzervatoři společně s Jeanem-Paulem Belmondem nebo Jeanem Rochefortem, byla to silná generace, která se později také sešla na prknech divadla Comedie Francaise. Tady Annie Girardotovou při zkouškách hry Psací stroj popadl slavný režisér Jean Cocteau, dovlekl ji ke kadeřníkovi a dal mu příkaz: „Ostříhat na krátko.“ I díky tomu byla jiná. Vedle půvabně koketních tváří se mezi herečkami objevilo stvoření, jež vneslo na francouzské jeviště a později i do filmu docela jinou energii.

 

Všiml si toho i slavný režisér Luchino Visconti a obsadil Annie Girardotovou jako partnerku Jeana Maraise do hry Dva na houpačce. Dal jí také první opravdu velkou příležitost před kamerou, zahrála si v jeho snímku Rocco a jeho bratři. A pak už to jelo, jeden film za druhým a divadlo k tomu. Pro Annii Girardotovou to byla nutnost, říkala: „Jako člověk jsem hrozně nejistá, neustále se bojím, ale na jevišti nebo před kamerou, tam strach zmizí a mám pocit, že dokážu cokoli.“

 

 

Nejsilnější období zažívala v sedmdesátých letech, hrála výrazné psychologické postavy, které vyvažovala komediemi. Bylo to nesmírně plodné období, na něž měl navázat projekt vlastního divadla. Girardotová ale nebyla dobrá podnikatelka, záměr se nezdařil, divadlo skončilo krachem a ona si pošramotila pověst. Na čas ji to srazilo hřebínek, dokázala se ale vrátit v takové formě, že zase sbíraly Césary (třeba za roli v Lelouchově filmu Bídníci 20. století).

 

Annie Girardotová zůstává v paměti jako výrazná, všestranná herečka, která skvěle zvládala oba póly své profese, komedii i tragédii: „Měla jsem ráda obě polohy - tak jako mám ráda pivo i víno. Hodně kritiků mi nikdy neodpustilo, že jsem po rolích v dramatech Umřít pro lásku, Prožít si své peklo či Nejcennější, co mám hrála ve ztřeštěných komediích Jeden hot a druhý čehý, Něžné kuře či Sukničkář. Mně však vyhovovaly obě polohy. A pokud pominu, že mi komedie umožnily zahrát si s takovými herci, jako byl třeba Louis de Funes, pak právě tyto snímky se dodnes objevují v televizi mnohem víc než všechna ta závažnější psychologická dramata. Navíc zahrát dobře komediální postavu je přinejmenším stejně obtížné jako zahrát roli zoufalé matky, která zjistí, že její milovanou dceru zabil její vlastní syn.“