Prostřednictvím e-mailu, Facebooku i diskusních příspěvků jsme od vás získali desítky tipů na nejlepší první větu románu všech dob. To někteří redaktoři Reflexu si svého favorita stále ne a ne vybrat – filmová recenzentka Darina Křivánková váhá mezi tuctem nejlepších vět, a to dokonce z výběru předem vyloučila své oblíbené kuchařské knihy. Níže vizte pár redaktorských tipů a věty nejčastěji opakované v diskusích a mailech.
Jiří X. Doležal, reportér Reflexu
Žádnou první větu si nepamatuji, ale celý život mám v hlavě poslední větu KafkovaProcesu: „Jako pes!“ řekl, bylo to, jako by ho ten stud měl přežít.
V kontextu románu je tato věta nejlepším shrnutím trapnosti, ponížení a arogance, kterou nám celoživotně předvádějí námi placené úřady a v nich sedící námi placení úředníci, kteří s námi za naše peníze nakonec jednají v podstatě tak, jak Kafka ukazuje v Procesu.
Miroslav Cvrček, redaktor Reflexu
Žádná první věta mých oblíbených Waltariho románů nesplňuje zadání. Nahlédl jsem ještě do pár knih, které mě nějak ovlivnily, ale první věta nikde není taková. Ovšem až bude anketa o jakékoliv větě, pak jsem připraven zalistovat ve svých waltariovských poznámkách (které by samy vydaly na knihu).
Petr Holec, redaktor Reflexu
Moje nejoblíbenější první románová věta je každá taková, které aspoň trochu rozumím a která nemá víc než jedno přídavné jméno. U Petry Paroubkové jsem samozřejmě ochoten slevit na celý první odstavec.
A co na to čtenáři?
Lucie Vančová
„Lolita, světlo mého života, žár mých slabin.“
Vladimir Nabokov:Lolita
Dobrý den,
já jsem byla prostě naprosto nadšená z článku První věta románu. Tvrdím to celý svůj padesátiletý život, že není nic důležitějšího. I když vím, že je to mírná nadsázka, určitě to nemůže být 100% rozhodující a taky jsem skrze blbou první větu nikdy knížku neodhodila (až tak po cca 30 stránkách).
Nicméně přistupme k meritu věci:
„Ten negr, co jde tamhle po ulici,“ řekl doktor Hasselbacher, opřený o nálevní pult U sedmikrásky, „ten mi připomíná vás, pane Wormolde.“
Graham Greene:Náš člověk v Havaně
Téměř každá jeho první věta je to, co mě sekne drápkem do oka, mozku a srdce, budu-li dodržovat fyziologický postup vjemu.
Jiří Klekar
U mě vede věta „Začalo to omylem.“ z románu Poštovní úřadCharlese Bukowského. Cheche.
Tomáš Kubina
„Třicet pět let pracuji ve starém papíře a to je moje love story.“
Bohumil Hrabal:Příliš hlučná samota
Petr Malík
„Slunce, nemajíc vyhnutí, svítilo na vše při starém.“
Samuel Beckett:Murphy, Čs. spisovatel 1971, 1. vydání, překlad Eva Pilařová.
"Náš táta neumřel mou vinou, někdy mě ale přepadne pocit, že jsem mu k tomu dopomohl."
Ian McEwan:Betonová zahrada
Zdeněk Brdek
Zasílám první větu z románu Iana McEwanaČerní psi: „Od té doby, co jsem v osmi letech přišel o svoje rodiče při silniční havárii, všímal jsem si rodičů jiných lidí.“
Líza Nestercova
„Thomas Tracy měl tygra.“
William Saroyan:Tracyho tygr
Břetislav Blaha
„V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit.“
John Ronald Reuel Tolkien:Hobit
Jiří Zita
„V pravý poledne jednoho pozdního zářijovýho dne roku padesát pět jsem naskočil na náklaďák z Los Angeles, vylezl jsem na otevřenou plošinu a natáhnul se tam, bágl s věcma jsem strčil pod hlavu, hodil nohu přes nohu, a zatímco jsme si to šinuli na sever do Santa Barbary, koukal jsem na mraky.“
Jack Kerouac:Dharmoví tuláci
jarvis jarvis
„Dneska umřela maminka.“
Albert Camus:Cizinec
A co na to Darina Křivánková?
Darina Křivánková, redaktorka Reflexu
„Odjakživa jsem věděl, že znám i jiné doby a jiná místa.“
Jack London:Tulák po hvězdách
Téhle větě jsem podlehla v dětském věku. Byla jsem si totiž taky jistá, že znám jiné doby a jiná místa. Byl to tak silný zážitek, že jsem se k té knize už raději nikdy nevrátila, abych si ten dojem nezkazila.
„Nejdřív mi proletěla hlavou jedna věta: Smrt je přímočarý proces.“
Daniel Penac:Obchodnice s prózou
Detektivky Daniela Penaka jsou přímočaré jako smrt. Bohužel napsal jen čtyři. Asi proto jsou tak skvělé.
Boris Pasternak:Doktor Živago
Tahle věta je sugestivním filmovým obrazem. Je v ní všechna velikost i bolest celého Ruska. Režisér David Lean to pak také skvěle natočil.
„Po zemské cestě táhly se zpěvem houfy bosých poutníků vedené hnědými mnichy, kteří nesli na ramenou kříže.“
Vladimír Körner:Písečná kosa
Tuhle „filmovou“ větu bohužel nikdo nenatočil, ale naštěstí pak Vladimír Körner napsal Údolí včel a tam to (skoro) všechno bylo.
„Blázniviny se rozsévají nazdařbůh.“
Vladislav Vančura:Marketa Lazarová
Tahle věta není ani trochu „filmová“, spíš provokuje zvědavost. Vláčilův film pak dokazuje, že číst je velké umění, protože on „přečetl“ Vančuru s fanatickou posedlostí. Nikdo jiný nedokáže za Vančurovými slovy vidět tolik úchvatných obrazů a navíc je zhmotnit.
„Něžná,“ řekl pan Karel Kopferkingl své krásné černovlasé ženě na prahu pavilónu dravců a lehký předjarní větřík mu provál vlasy, „tak jsme zase zde.“
Ladislav Fuks:Spalovač mrtvol
Po téhle větě člověk prostě ví, že to, co bude následovat, bude šílené a geniální. Nějak mi z toho vychází, že ty nejlepší první věty provokují obrazotvornost a dříve nebo později se najde někdo, kdo má potřebu je zhmotnit.
A tady je ještě pár dalších, pro inspiraci:
„Toho parchanta hnusnýho dostanu, kdybych měl přitom natáhnout bačkory.“
James Clavell:Král Krysa
„Ricka Deckarda probudil veselý elektrický popěvek, zahvízdaný automatickým buzením náladových varhan vedle postele.“
Philip K. Dick:Blade Runner
„Škoda, že si toho, když mě plodili, můj otec nebo má matka, jakož to byla jejich svatá povinnost, lépe nehleděli.“
Laurence Sterne:Tristram Shandy
„Jestli to teda chcete vážně poslouchat, tak byste asi ze všeho nejdřív chtěli vědět, kde jsem se narodil a jaký jsem měl dětství a co dělali moje rodiče, než mě měli, a podobný kecy á la David Copperfield, ale jestli chcete co vědět, mně se do toho nechce.“
J. D. Salinger:Kdo chytá v žitě
Betty MacDonaldová:Vejce a já
„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi.
Jaroslav Hašek:Osudy dobrého vojáka Švejka
„Kde jsem se tu vzal?“
Franz Werfel:Čtyřicet dnů
„On – neboť o jeho pohlaví nebylo pochyb, byť současná móda je poněkud maskovala – právě sekal do hlavy Maura, která se houpala na trámu.“
Virginia Woolfová:Orlando
