Alain de Botton píše knihy o filozofii běžného života. Sepsal Lekci z lásky, Útěchu z filozofie, Architekturu štěstí a Umění cestovat... A právě tu před Vánoci přinesl na trh de Bottonův český vydavatel Kniha Zlín ve své páté edici Tema, určené literatuře faktu. V roce 2008 de Botton spoluzaložil univerzitu nazvanou Škola života. Jedenačtyřicetiletý Švýcar žijící v Británii se živil také jako televizní producent a vedle psaní občas spolupracuje s filmovými dokumentaristy.
Už jen tyto strohé informace stačí k tomu, aby se intelektuálně subtilnějším (anebo snobštějším, záleží samozřejmě na vašem vlastním statusu) čtenářům zamžil lorňon nevěřícným údivem a kvapem upalovali od de Bottonovy dobromyslné lidové filozofie tak rychle, jako by uklouzli po camembertu. Umění cestovat si sice neklade žádné myšlenkově závažnější úkoly, ale vsadím se, že minimálně v konkurenci literatury s podobnými duševno šlechtícími ambicemi si vede celkem obstojně. Autor se totiž prozíravě vyvaroval mentorování.
Pět částí knihy, které jsou nazvané Odjezd, Pohnutky, Krajina, Umění a Návrat, váže dohromady jedno téma: moderní člověk neumí cestovat. Kvůli záplavě možností a civilizačním výdobytkům jsme uvykli přežvýkaným, prefabrikovaným zážitkům a postřehům někoho jiného, bez fantazie věříme tezím cestovních průvodců. Naše vlastní jedinečná schopnost vnímat je zanesena, sebeexotičtější cestu do zahraničí trávíme mnohdy stejně šedivě jako večer u televize.
Je to hezké, takové milé a hřejivé. Jako dárek pod stromečkem vypadala kniha určitě báječně. Jen bych byla opatrná s označováním autorových kompilovaných úvah za eseje, jak tvrdí anotace na zadní obálce. Přece jen jsme lidé vnímaví, umíme se dívat kolem sebe a takhle blbě se reklamou nenecháme podfouknout od dob, co Čtyři dohody dona Miguela Ruize (Pragma, 1. vydání r. 2001) slibovaly, že nám změní život.
Alain de Botton: Umění cestovat. Přeložila Alice Hyrmanová. Vydala Kniha Zlín, 2010, 227 stran.
