Napsat historickou detektivku je nevděčná práce. Vždy se totiž najde nějaký hnidopich, který bez ohledu na splavnost děje a dobré načasování bude hledat chyby, zaklínaje se historicky podloženými fakty. Přesto se o to ve svém románu Čtvrtá kostka známý publicista Jan Rybář pokusil. I když sem tam se prohřešil proti „detektivkovému“ desateru pátera Knoxe. Ale hřešíme všichni …
Tajuplné vraždy, spiknutí a intriky, tajemná mapa, vášně a mystická znamení. To vše vás rychleji, než byste čekali, vtáhne v knize Čtvrtá kostka do renesanční Prahy. Na pozadí rudolfínské doby, která tolik přála astrologii, achymistům i mnoha podivným mágům či jiným existencím, se odehrává příběh rytíře Jana Víty ze Rzavé, který se ne zcela dobrovolně, o to však s větším odhodláním stal vyšetřovatelem rozsáhlého spiknutí. Okolo císaře Rudolfa II., stále častěji duchem nepřítomného, se zamotává síť plná intrik. Císař se za pomoci Tadeáše Hájka, jenž byl jeho osobním lékařem a důvěrníkem, uzavírá před okolním světem a tráví většinu času ve svém kabinetu a také očekáváním objevů dvorních alchymistů.
Právě Hájek pozval z Dánska ke dvoru Tychona Braha i Johanna Keplera jakožto nejlepší vědce té doby. To se ale nelíbí ostatní katolické šlechtě. Valdštejnové, Lobkovicové a mnozí další se pokoušejí dostat k moci. Domnívají se, že císař není zcela při smyslech, když ho obklopují takoví podivíni. Nejenže žárlí na Hájkův vliv na císaře, ale rovněž se jim nelíbí protestantské vyznání Tychona Braha a to, že snad má císaře svými horoskopy zcela ve své moci. Stejný zájem o královský horoskop také vede Tychonova bratrance Erika, kterého do Prahy vyslali Dánové. Je tedy třeba odstranit nepohodlného Hájka a tato promyšlená vražda nebude první. Tolik naznačení děje.
Přestože je kniha románovou fikcí, většina osob a faktů je zcela reálných. Všechny postavy by tak mohly aspirovat na kdysi oblíbenou rozhlasovou soutěž „Mohli se potkat?“. Namátkou jmenujme Ottavia Stradu, správce císařských sbírek, jeho dcera pak byla dlouholetou milenkou Rudolfa II. Další postavou je Jan Jessenius, který v chatrči u Vltavy provádí v té době nelegální pitvy na „koupených“ mrtvolách.
Pozoruhodná je na knize také pozornost věnovaná historickým detailům, jimiž autor své dílo tu a tam vyšperkoval. Ať už je to zmínka o Hájkově bonsaji, Stradově Tizianovi, či srdeční záležitosti Jan Rybáře, kterými jsou historické mapy. Autor navíc čtenáře dokonale provádí Prahou, jaká mohla být a možná vlastně i byla. Do čeho se Rybář ale zcela trefil, byl zájem veřejnosti o Tychona Braha. Protože právě v době vydání jeho knihy zkoumali dánští a čeští vědci v Praze ostatky slavného vědce. Český Dan Brown přes všechnu snahu ale z toho nevznikl. Dílo k diskusi, a tedy i k přečtení ano.
Jan Rybář, Čtvrtá kostka, Knižní klub 2010
