Ode dneška je na programu kin nejen očekávaná první část závěrečného dílu potterovské ságy, ale i česká novinka s tajemným názvem Hlava – ruce – srdce. Zaslouží si pozornost. Je to totiž úplně jiný film, než jaké se u nás obvykle točí.
Pod snímkem Hlava – ruce – srdce je podepsaný režisér a scenárista David Jařab. Kdo viděl jeho šest let starý debut Vaterland – Lovecký deník, ví, proč je řeč o odlišnosti. Jařabův pohled na film je naprosto originální, u nás by jen těžko hledal souputníka, leda snad mezi některými tvůrci české nové vlny, kteří se nebáli symboliky a nevnímali film pouze jako „záznam skutečnosti“ (jako třeba Jan Němec).
Jařabovy filmy jsou silně ovlivněné jeho dlouholetou divadelní praxí, na plátno ovšem nepřenášejí jevištní strnulost a zahlcenost dialogy, ale pracují se symboly, zkratkami, metaforami... Tedy prvky, jež jsou vlastní divadlu a do filmu pronikají spíše jen tu a tam. Jinak řečeno: není mnoho tvůrců, kteří mají odvahu jít touto cestou. Třeba David Lynch nebo Peter Greenaway...
To, že se dočkáme mluvící hlavy nebo pohybující se uťaté ruky, je jen jeden z mnoha bizarních momentů spletitého příběhu o „lásce, válce a magii“. Krom toho uvidíme precizně výtvarně pojatý film s krásnou a zatím neokoukanou Viktorií Čermákovou v hlavní ženské roli, velké množství kohoutů a řadu symbolů, které – jak tvrdí režisér – není třeba všechny rozluštit. Prý je lepší spoléhat na intuici. Má pravdu. S tímhle přístupem je film mnohem lepší.
Rozhovor s režisérem Davidem Jařabem najdete v aktuálním Reflexu.
