O aktuální obálce Reflexu se strhla bouřlivá diskuse. Abychom zamezili chybným výkladům, rozhodli jsme se práci našeho výtvarníka Jana Ignáce Říhy stručně okomentovat:
Náš výtvarník zavraždil nůžkami krásnou královnu a s ní symbolicky popravil jak kult celebrity, tak i kult krásy. Proč to udělal? Z jediného důvodu: Do Česka se valí DEKADENCE!
Začínající výstava Decadence NOW! v Rudolfinu je přehlídkou kontroverzních děl, která promlouvají k divákům skrze počáteční otřes a vytvářejí rozporné pocity, s nimiž si divák musí nějak poradit. Je to vykročení za okraj krajnosti. U někoho tato díla vyvolávají zhnusení, u jiného nadšení.
Nabízí se otázka, zda takové boření tabu je pouhou reflexí úpadku naší kulturnosti, nebo zda jde o vlastní projev rozpadu hodnot. Zda takové umění náhodou nevraždí krásu. V dekadentním umění můžeme směle vidět obojí. Silný osvobozující náboj však může mít i léčivé účinky. Výpověď dekadentních děl je nejednoznačná a rozporná, strašná i skvělá, ale v širším souhrnu často pravdivá.
Dekadence není žádný vlastní umělecký styl, nýbrž spíše přístup umělce, jenž se rozhodl zacházet s viděným světem s bezohlednou brutalitou. Často s odkazem na to, že svět je sám o sobě skrytě i nepokrytě brutální či falešný. Ale přiznejme si také, že funkcí brutality je i upoutat pozornost.
Obálkou Reflexu jsme se pokusili
1. nastolit v časopise analogickou provokativní situaci, jakou nastolují dekadentní díla v galériích.
2. přenést motiv se zahraniční celebritou na celebritu domácí, a tím dosáhnout analogického účinku u diváků
3. přiznanou parafrází na existující dekadentní dílo symbolizovat ráz vystavovaných děl
Naše obálka je reflexí valící se dekadence. Jsme Reflex.
