Kolegové novináři používají k práci různé zdroje – od zpravodajství ČTK přes web New York Times po listování Newsweekem, nedávno prodaným za jediný dolar. Já vedle rešeršování týdeníkové konkurence lovím v poněkud bizarnějších vodách.
Populární server The Onion nemá nadarmo motto „Nejlepší zdroj zpráv v celé Americe“ a jeho nadpisy typu Guatemalský papoušek zaznamenávající letové informace je klíčem k nehodě jsou stejně lákavé jako skutečnost, že médium samo sebe označuje jako nevhodné pro čtenáře do 18 let.
Patřím mezi necelé tři miliony čtenářů webové verze The Onion, kteří si každý týden rádi přečtou parodii na nějakou zběsilou novinářskou produkci typu příběhů o tom, jak si herečka Jennifer Anistonová adoptovala třiatřicetiletého chlapce z Afriky. Tohle napohled okrajové médium existuje už 22 let a šťastní alternativní Američané si mohou leckde koupit i tištěnou mutaci „Cibule“ nebo naladit internetovou televizi a rádio stejného jména a podobného obsahu. Důkazem přesvědčivosti The Onion je, že mnohá zahraniční média přejímají její smyšlené zpravodajství jako seriózní – stalo se to už i agentuře Reuters (7. 7. 2002) nebo deníku Il Corriere della Serra. Ačkoli nevěřím na horoskopy, na „Cibuli“ si je s gustem čtu: „Tenhle týden je vhodný pro započetí nových projektů. Pokud ovšem netrvají déle než čtyři dny a pokud jejich výsledek nebude moc deprimovat lidi, co pak najdou vaše tělo.“
Vrchol investigativy se zdravou porcí choré mysli však pro mě představuje blog Dlisted.com (pochází z něj i titulní fotografie tohoto článku). Jeho jediným autorem je už šestý rok newyorský homosexuál Michael K., asi třicetiletý syn hispánských emigrantů (tato přiznaná „diagnóza“ ho předurčuje k všem možným druhům nesnášenlivostí, což je mi obzvlášť sympatické). Chlapec má zvláštní talent být u zdroje informace tak dva tři dny před bulvárními deníky, na rozdíl od nich ji správně interpretovat a navíc osolit danou celebritu směsí přesně vyměřených sexistických, rasistických, ba i homofobních útoků. Příspěvky během dne přibývají závratnou rychlostí – taky bych byla ráda, kdyby mi psaní šlo tak rychle. Na druhou stranu je pravda, že o dobrodružstvích Parazit Hiltonové se píše samo, stejně jako o roztomilém chování současného padoucha č. 1 Mela Gibsona k jeho manželce, „stupidní hnusný děvce“ Oksaně Grigorjevové, na níž se dopustil „melocaustu“ a kterou podle svých slov zamýšlel „pohřbít v růžové zahradě“. Škoda, že vulgární audionahrávky otce osmi dětí už na webu Dlisted nejsou k dispozici, abyste se přesvědčili o tom, že i katolík mající za sebou 26 let dlouhé manželství může být „šílenější než vačice se vzteklinou“ (na YouTube je ale jistě dohledáte).
Doufám, že v blogu muže, který přes svou sexuální orientaci miluje ženská poprsí (na velikosti prý záleží!), prince Harryho (tomu láskyplně přezdívá Prince Hot Ginger, sexy zrzek) a podivně se chovající kočky, naleznete podobné zalíbení jako já. Takovéhle seriózní čtivo přináší jak informační servis, tak obohacení slovníku o pestrou škálu kreativních nadávek anglických i španělských.
Mimochodem, původně měl být na tomto místě text o tom, jak to vypadá po sedmi měsících od vražedného zemětřesení na Haiti a jak tam české humanitární organizace Hands for help (handforhelp.cz), ADRA (adra.cz), Člověk v tísni (clovekvtisni.cz), Charita (charita.cz) a Lékaři bez hranic (lekari-bez-hranic.cz) pomáhají. Moc zajímavě mi o tom vyprávěl Jaromír Dolanský, zakladatel a ředitel první zmíněné neziskovky. Poté, co byly o víkendu až na výjimky vodou zničeny vesničky, do kterých jsem z Děčína vyjížděla na kole (koneckonců ani ty silnice už v mnoha úsecích neexistují), je myslím zbytečné psát o jakékoli další katastrofě.
Videa šílené kočky pocházejí z blogu Dlisted.com.
