Pražský koncert Pata Methenyho dal nahlédnout pod podkličku patrně nejslavnějšího jazzového kytaristy současnosti.
Navenek to vypadá jako slast. Modré džíny se prohnou v kolenech, pak odlesk pruhovaného trička v záři reflektorů, cvaknutí bílých zubů a teprve potom se pohne ruka. V tom posledním zlomku vteřiny tolik charakteristického pohybu jazzového kytaristy Pata Methenyho jako by ležela věčnost; letmé gesto, jímž rukou přejíždí po hmatníku nástroje, otevírá světy.
I návštěvníci koncertu renomovaného kvarteta Pat Metheny Group v pražském Divadle Hybernia 1. července se mohli přesvědčit, jak lze na patrně nejslavnějšího jazzového kytaristu současnosti aplikovat heideggerovský výrok o tom, že tělo nemá ruku, nýbrž naopak. Methenyho tělesný projev je až druhotným záchvěvem slasti, která přichází z rukou.
Často i během náročných rytmických pasáží Metheny upustí tón a rukou několikrát přejede po hmatníku. Nejde o rutinu rockového kytaristy, který slideováním po strunách čeří divoké vody zvuku, nýbrž o milivteřinu zásadního rozhodování. Během té chvilky kytarista pomyslně osahá všechny tóny na pražcích a v hlavě se mu geometrickou řadou násobí varianty, jak melodii budovat dál. Tělesný záchvěv slasti je vyústěním okamžiku, kdy Metheny bleskově zváží všechny melodické zákruty i spletité cestičky improvizace, načež vybere tu správnou, chytne příslušný tón a odsud už zase bez zastavení pokračuje dál.
Je to jako pozorovat důmyslný mechanický strojek na klíč, pak náhle rozrazit dvířka do strojovny a nahlédnout pod pokličku onoho zářného tajemství. Čemuž by se ostatně věčný kytarový hračičkář a obdivovatel lecjaké obskurní hudební techniky nebránil; začátkem roku vydal mimořádné album Orchestrion, na kterém ho doprovází desítky robotických nástrojů na mechanické páky a převaděče, připomínající hračky vynálezců ze starého světa nebo rozmary čínských císařů. Však i z pražského koncertu si člověk odnesl dojem, že Pat Metheny Group, vrcholný vynález amerického mainstreamového jazzového proudu, pořád šlape jako dobře naolejovaný stroječek. Ale tomu zážitku z letmého setkání s odkrytou genialitou se stejně nic nevyrovná.
