Devět bran

Devět bran Zdroj: http://www.9bran.cz

Ztracená scéna United Islands

Za necelým devaterem bran ostrovů hudebního festivalu, za mlhou z mlhovačů, že by se dala krájet, skrývala se ještě jedna tajemná scéna. A zasloužila by si více pozornosti, než jen v barových hovorech, z nichž přepis jednoho vám přinášíme.

 

„Ať se dívám, jak se dívám, je jich osm! Žádná devátá scéna United Islands neexistuje,” pravil trpaslík, zmuchlal festivalový leták a zvesela se otočil na barové stoličce.

 

Dlouhána to pobouřilo. Udeřil pěstí do pultu, až malý mužík strachy nadskočil. „Jakpak, že ne?” vykřikl. “Vždyť vám povídám, že jsem tam byl dneska i s dítětem!” Obrovitá ruka chňapla po zmuchlaném letáku, druhá se chopila sklenky whisky, která připlula po baru. „Příští rok natisknu stovku letáků o devátý scéně festivalu a pěkně zrána jim to prásknu na stánek. Že prej žádná není! Dobře schovaná ale je, to jo, za takovým tím geometrickým labyrintem zeleně hned vedle krápníkový stěny.”

 

Mužíček pozoroval, jak dlouhán na jeden zátah vyprázdnil sklenku. „A co byste na ten leták, prosím vás, napsal?”

 

„No co, pravdu! Že tam je taneční východoevropskej i švédskej klezmer, rumunská muzika s jazzovejma prvkama, legendární slovenskej orchestr a tak,” řekl dlouhán.

 

„To muselo být pro dítě hotový terno,” odtušil mužík.

 

„Máte pravdu, zadumaný balady maďarskýho kvarteta Di Naye Kapelye s prckem zrovna necloumaly,” zabručel. “Trochu jsem znervózněl, když nezafungovala ani prohlídka manýristickejch soch s motivama z řecký mytologie.”

 

Mužík pobaveně sledoval, jak se dlouhán sápe po další pálence. „Na Janáčkově nábřeží jste ho mohl nechat u videoher a v klidu poslouchat muziku,” namítl trpaslík.

 

„Hry? Kdepak! Já jsem pro tradiční výchovu. Uznávám ale, že jsem se sekl, když dítě znudeně přešlo i velkoplošný fotografie z příjezdu Rudý armády,” pokračoval obr. „Alespoň jsme si v tom labyrintu mezi nimi mohli chvíli hrát na Jamese Bonda.“

 

„A zastřelil vás váš syn?” vyzvídal s nadějí v hlase mužík.

 

„Už mě měl na mušce,” zamračil se dlouhán, „když tu mu přes cestu přeběhla pávice. Sklopil zbraň. Je dobře vychovaný.“

 

Za okny baru profičela žlutá sanitka.

 

„To už vezou Gaydečku,” uchichtl se mužík.

 

„S tím pávem to ale bylo divný,” pokračoval obr. „Pod pódiem se promenovala jedna pávice za druhou, ale samce nevidět. Ten si totiž seděl si na stromě na stromě a tokal na ty decibely. A v rybníku za náma řádili karasové a čínský kapři!”

 

„A nevymýšlíte si?” zapochyboval mužík.

 

Pěst znovu udeřila do stolu a trpaslík nadskočil. „Syn pak hledal v krápníkový stěně hady, žáby a lvy. A pak na něj udělalo velkej dojem, že v publiku sedí přeživší z koncentračních táborů,” zabručel. “Nakonec z toho všeho měl civilizovanější zážitek, než z toho uřvanýho ska a taneční muziky na Kampě!”

 

Okolo půl jedenácté na Újezdě - už venku z baru - oba muži přihlíželi policejní razii na nebohého čínského stánkaře, který se vehementně snažil nerozumět tomu, že už měl mít dávno spakovaný krám. Zatímco roztržitý policajt marně hledal vedoucího směny a pobíhal mezi výpary z čínských nudlí, šikovný stánkař kvapem prodal nejméně dvacet dalších porcí.

 

„Ještě kdyby takhle šikovně uměli prodat i tu Valdštejnskou zahradu,” zamručel dlouhán. Mužíčkovi se konečně rozsvítilo.

 

„Valdštejnskou zahradu? Že jste to neřekl hned! Vy jste vůbec nebyl na United Islands! Vždyť vy mi celou dobu vyprávíte o festivalu česko-německý židovský kultury a hudby Devět bran!”

 

„Devět bran, devátá scéna… kdo se v tom má vyznat? Muzika zadarmo jako muzika zadarmo,” odbyl ho dlouhán. “Pro mě za mě tomu příště můžou říkat rovnou Židovská scéna United Islands.”