Odborné čítanky kulturálních studií se vydávají všude po světě. Není se čemu divit: kulturální studia jsou všechno a nic, zastřešující pojem, pod který se schová každé téma týkající se (populární) kultury i současné společnosti obecně. „Kultura je všudypřítomná a občas se zdá, že všudypřítomná jsou i kulturální studia,“ píše Peter Beilharz, jeden z autorů česky čerstvě přeložené odborné publikace Kulturální teorie. Není daleko od pravdy.
Kulturální studia se jako akademický obor, který jednou provždy zavrhl hodnotící dichotomii vysoká/nízká kultura, etablovala v Birminghamu v šedesátých letech, v jistém ohledu však navazují na mnohé starší sociologické úvahy. Kulturální teorie Tima Edwardse na tuhle bezbřehost a neřízenou interdisciplinaritu kulturálních studií upozorňuje od první do poslední stránky. Rozdělena je na tři relativně samostatné celky – historii a počátky sociologického uvažování o kultuře, současné teorie kultury a rychlý nástin konkrétních možností výzkumu a analýz v rámci kulturální teorie.
Studenta sociologie nebo kulturálních studií, pro kterého je zřejmě publikace primárně určena, potěší hlavně první třetina knížky: hezky kondenzovaně si opráší encyklopedický přehled o frankfurtské škole a britských celebritách kulturálních studií, semtam se setká s novým úhlem pohledu, jakým se autoři dívají na stálice postmoderní sociologie. Druhá kapitola je věnována adorovaným superstars moderní filozofie a sociologie, jakými jsou Foucault, Bourdieu nebo Baudrillard, kteří často a rádi zdobí sériové knihovničky Ikea v bytě každého správného intelektuála. Bizarně ale působí skok do praxe: v cílové třetince se publikace rozběhne směrem ke konkrétním interpretacím, na které je možno v kulturálních studiích narazit. Zničehonic a mírně nahodile se čtenáři předhodí feministicky orientovaný výzkum o prostitutkách nebo podivný přehled zásadních publikací z oblasti kritické reflexe populární hudby.
Nic ale není dokonalé, a tak člověk Kulturální teorii rád odpustí pár svérázností. Jedinou skutečnou vadou na kráse čítanky základních konceptů sociologického přemýšlení o kultuře tak nakonec zůstává absurdní způsob bibliografických odkazů, za který pravděpodobně může až překlad Davida Vichnara: názvy knížek, které nikdy česky nevyšly a nevyjdou, jsou v textu uváděny česky, v seznamu literatury však anglicky. Taková maličkost možná nikomu neuškodí; každého čtenáře, který kdy slyšel jména jako Stuart Hall nebo Raymond Williams, však rozlítí, že si názvy základních publikací bude muset celých 368 stránek v rychlosti nesmyslně překládat zpátky do angličtiny.
Světová kulturální studia mají svá zlatá léta možná dávno za sebou, v českém kontextu však působí v rámci akademických vysokoškolských oborů ještě pořád dost přitažlivě. Když si k tomu připočteme skutečnost, že se jedná teprve o třetí publikaci, která v češtině o kulturálních studiích vyšla (obě předcházející, Aktuální témata kulturálních studií Angely McRobbie i Slovník kulturálních studií Chrise Bakera, vydalo také nakladatelství Portál), nemá smysl s četbou příliš váhat. Oblast, kterou ostražitě sledují dnešní kulturální studia, je totiž denním chlebem každého člověka. Třeba videoklip Přemluv bábu by v tomhle smyslu hezky fungoval jako duch doby. Nebo Lucie Bílá, kterou hrají česká rádia každé ráno. Nebo slevy v Kauflandu. Kulturální studia totiž nejsou ani tak klasický obor; jsou perspektivou, zostřeným úhlem pohledu a také trochu životním stylem. Publikace Tima Edwardse to jen zase jednou bystře a jednoznačně potvrzuje.
Tim Edwards: Kulturální teorie. Klasické a současné přístupy. Přeložil David Vichnar. Vydal Portál, 2010. 368 stran
