Dva roky po rozpuštění kapely Nine Inch Nails připravil její frontman Trent Reznor nové album. Šestipísňové EP s názvem How To Destroy Angels je volně ke stažení na internetu.
Reznor se v projektu How To Destroy Angels spojil se svou manželkou Mariqueen Maandig známou z kapely West Indian Girl. Jeho drsná, post-industriální muzika tak dostává nový rozměr v podobě ženského vokálu. Jinak album v podstatě pokračuje v tom, na co jsme byli od chlapíka, kdysi příznačně studujícího počítačové inženýrství a hudbu, v posledních letech zvyklí. U každé ze šesti písní zaručeně poznáte po prvních sekundách, z čí hlavy se vylíhla, a kdo seděl za počítačem. EP se valí spíše v pomalejším tempu – na rychlejší nářezy z počátku kariéry Nine Inch Nails můžeme, zdá se, jednou provždy zapomenout. Úvodní track The Space In Between zní, jakoby se Portishead rozhodli postrašit své fanoušky. Jeho apokalyptickou atmosféru umocňuje ne úplně optimistické video režiséra Ruperta Sanderse. Zvukové stěny ve skladbě Parasite zas jakoby by byly postaveny pro poslední desku NIN Year Zero. I ve zřejmě nejpřístupnějším písni alba Fur Lined, jež náladou odkazuje kamsi k americké indie scéně devadesátých let, se objevují typické reznorovské temné podtóny. A následující BBB či The Belivers, ty už zvou rovnou na návštěvu k psychiatrovi.
Trent Reznor zkrátka neomylně pokračuje v cestě, na níž se kdysi stal, jakoby omylem, hitmakerem (Terrible Lie, Closer, Hurt) a zcela zaslouženě pak jednou z důležitějších postav světové pop music posledních dvaceti let.
Překvapivý není ani způsob distribuce jeho poslední nahrávky - své skladby věší Reznor volně na internet už léta. O legálním i nelegálním stahování mluvil v roce 2007 v rozhovoru pro Reflex:
„Všichni dneska kradou muziku a nikdo necítí žádnou vinu; mají k tomu spoustu důvodů. I já jsem jeden z nich, taky kradu hudbu z internetu — když vím, že album mé oblíbené kapely vychází za měsíc, ale já si ho můžu už dneska stáhnout z internetu, tak co asi tak udělám? Možná jsem jiný jen v tom, že já za měsíc půjdu a tu desku si koupím. Ale to nic nemění na tom, že veškerá distribuce desek je vzhůru nohama — hudba se krade a konec hudebního průmyslu je na dohled. Není to tak, že by o hudbu přestal být zájem, právě naopak! Lidi muziku chtějí a užívají si ji stejně nebo ještě víc než v minulosti, jen už za ni nechtějí platit. A to říkám jako muzikant, který by na současné poměry měl z plných plic nadávat. Jenže já říkám: super! Zkrátka jsem už spolkl tu hořkou pilulku a připustil, že muzika je prostě dneska zadarmo. Ostatně kdyby to bylo jen na mně, dával bych svou muziku zadarmo, protože chci, aby si ji poslechlo co nejvíc lidí — kdybych se měl rozhodnout, jestli svou desku prodat půl miliónu lidí, nebo ji dát pěti miliónům zadarmo, má odpověď by zněla: Vezměte si ji! Vždyť přece o nic nejde! Dřív jsem vydělával peníze prodáváním desek, dneska je vydělávám živým hraním či prodejem triček. Jak přijdu k penězům, abych mohl klidně a svobodně vytvářet další hudbu, je naprosto nepodstatné — důležité je, aby se má hudba k lidem dostala. A třeba zadarmo!“
http://www.howtodestroyangels.com
