Drákula Berlusconi
Sex a politika zabírá vždycky, tohle v Cannes vědí lépe než kdokoli jiný. Takže mít tu nějaký eroticky hodně pikantní film a nějaký politicky skandální snímek je takřka tradice. Loni tu Lars von Trier mrzačil pohlavní orgány v Antikristovi, o pár let dříve se tu exhiboval Michael Moore. Letos se o politický skandál postaral italský premiér Sylvio Berlusconi, respektive film Draquila, který o něm natočila Sabina Guzzantiová (na fotografii).
Draquila je slovní hříčka, která odkazuje k zemětřesení, jež postihlo italskou L´Aquilu, a ke způsobu, jakým se k neštěstí Berlusconi postavil, tedy jako upír. Postiženým lidem (bylo jich na 70 tisíc), jež zůstali bez přístřeší, nasliboval hory, doly, černý les a pak se jim vysmál do tváře. Dal si záležet, aby se hodně viditelně předváděl s projekty na výstavbu nových domů, aby si za dozoru televizních kamer třásl rukama se zoufalými lidmi... Ale pak je vysál jako Drákula, udělal si ze záchranné mise dojnou krávu a ani se nesnažil maskovat mafiánské praktiky. Italové v Cannes hlasitě přitakávali, prý to v Itálii skutečně stojí za prd, podle některých je to dokonce totalitní stát. Méně už se film líbil italské vládě, na protest dokonce do Cannes odmítl přijet italský ministr kultury. Režisérku Sabinu Guzzantiovou překřtily festivalové deníky na „italského Michaela Moorea“, film má s Mooreovou tvorbou skutečně hodně společného, spousta ironie, vtipné koláže, tklivé výpovědi postižených a arogance mocných. V jedné ze střihových sekvencí se dokonce mihne mediálně provařený údajný neposlušný penis Mirka Topolánka z oné letní dovolené. Že by tohle byla jediná česká účast v hlavním programu festivalu? Asi to tak bude.
