Festival v Cannes letos začal smutně. Může za to blbý film. Jmenuje se Robin Hood a natočil ho – bohužel – můj oblíbený režisér Ridley Scott.
Že je blbý (ten film) už víte i vy, protože po světové premiéře v Cannes je od čtvrtka i v českých kinech. Tedy pro upřesnění: podívaná je to velkolepá, těch šípů, co tu létá a ta pěná středověká exploze při dobývání hradu... Ovšem interpretace legendy je prostě... Napadá mě jediné slovo debilní. A taky neuvěřitelně levičácká. Scott se rozhodl, že zpracuje události, jež měly údajně předcházet tomu, než se stal z Robina zbojník, s historií si ovšem naložil podle libosti, když bylo zapotřebí zabil Richarda Lví srdce atd. Ale proč tady vlastně spílám Scottovi, když za tuhle slátaninu může scenárista Brian Helgeland (kdysi se mu povedl scénář L. A. přísně tajné), pravděpodobně si čte večer pod peřinou Marxův Kapitál a leccos z něj implantoval i Robinovi, například „každý podle svých možností a každému podle jeho potřeb“. Křečovitě chtěná je i výchozí premisa: V době krizí přichází čas psanců... Ano, i Robin Hood má ke krizi evidentně co říct. Na Scottovu hlavu ale bezpochyby padá jeho nepochopitelná zamilovanost do Russella Crowea, méně vhodného herce pro Robina Hooda by jeden hledal jen těžko. Crowe je zase úplně stejně urputný jako v Gladiátorovi, tehdy to ale alespoň fungovalo, tentokrát je to spíš k smíchu.
Ale co, Cate Blanchettové to v Cannes na červeném koberci moc slušelo, ty šaty s orlem, či co to bylo za ptáka, se opravdu povedly. Russel Crowe se jako klíště držel za ruku manželky a davy fanoušků šílely. Jen Ridley Scott tu chyběl. Prý kvůli rozbitému (operovanému) kolenu. Takže všechno bylo vlastně v pořádku. (Až na to koleno.)
