Letos pětatřicetiletý sochař a designér, absolvent VŠUP v Praze, od roku 2006 asistent v ateliéru sochařství na AVU u vedoucího pedagoga Jaroslava Róny je jedním z umělců, kteří se usídlili ve vysočanské Trafačce. Před pár dny zahájil v komorním prostoru Galerie 66 v Konviktské ulici na Praze 1 miniretrospektivu, kde dle svých slov představuje „unikátní přehlídku modelů soch od roku 1995, doplněnou o šperky z 90. let“. Od poloviny května bude společně s Martinem Káňou a Lindou Čihařovou vystavovat v Českém centru ve Vídni. Aktuálně pracuje na kytarách ze snowboardů a na dalších hudebních objektech.
Čtete básně v galeriích?
Pokud máte na mysli texty u vystavených děl, ty čtu, jen pokud nejsou moc dlouhé. Poetické jsou ovšem málokdy.
Který obraz byste nechtěl mít doma?
Profláklé a hitové obrazy všeho druhu bych doma nechtěl, ale chtěl bych býka z řídítek a sedátka z bicyklu od Picassa.
Která kniha s uměním je u vás v knihovně nejošoupanější?
Rozhodně monografie Diega Velázqueze, koupil jsem ji v bazaru již dosti použitou a sám jsem ji často užíval.
Měl jste někdy erekci před obrazem?
V galeriích světového současného umění je mizivé procento věcí, které by mne vzrušovaly. Pokud jde o popové naleštěné reklamní fotografie žen, tak ty jsou někdy až perverzní, takže možná měl, ale už se nepamatuji kde a kdy.
Gastronomie jako předmět umění?
Rozhodně ano, v Chicagu je restaurace Alinea, do níž dělal všechny věci na stůl můj spolužák Martin Kastner. Zároveň se podílel i na tvorbě jídel po estetické stránce. Je to prý divadlo na stole a rád bych to někdy zkusil. A v Itálii je to součást životního stylu — umění žít!
Které dva výtvarníky byste nominoval do boxerského ringu proti sobě?
Davida Ćerného a Milana Knížáka, ale asi by to neprošlo u rozhodčích, neboť jsou každý v jiné váhové kategorii.
Angažované umění — ano, ne, proč?
Angažované umění je vždy maximálně podezřelé a často má krátký dech. Jepičí život je však jeho vlastností. Někdy dokáže takové umění pěkně rozčeřit kalné vody našeho českého rybníčku. Když ho dělá Jiří David, je to přímo klíčová snobárna.
Obří kapka ze zlata, nebo lebka vykládaná diamanty?
Obojí je více marketing s vlastním jménem nežli umění. Zlato, platina, diamanty, to jsou velice efektní materiály, kvůli kterým jsou lidé ochotni se utlouct. Takže automaticky vzbuzují chtíč. V obou případech je to chytře navlečené jako konceptuální tvorba, ale není všechno zlato, co se třpytí. U lebky Damiena Hirsta je to myslím až amorální počin, když víme, co všechno za těmi diamanty je.
Když, tak Dokoupil, nebo Jetelová?
Přestože jsem před pár lety v Brně viděl výstavu Dokoupilových strašlivých obrazů Karlova mostu, musím dnes říct, že jeho nové bublinové obrazy a svíčková jsou vynikající.
Váš nejoblíbenější žijící umělec?
Rozhodně David Cronenberg.
Který umělec vás nejvíce ovlivnil?
David Lynch a Michelangelo.
Co byste udělal s budovou pražského Mánesa?
Přestal bych ji pronajímat průměrným umělcům jen proto, že na to mají. Dále bych se z Mánesa snažil udělat městskou Kunsthalle s kvalitním programem, ale to je vzhledem k vlastnickým vztahům úplně nemožné.
Od koho byste chtěl svůj portrét?
Mám už pěkné fotografické portréty od Tomáše Třeštíka, Tomáše Rasla a Honzy Havla. Pokud by to šlo, tak bych chtěl portrét od Francise Bacona.
Kde byste chtěl vystavovat?
V nějaké malé galerii s velkou výlohou v San Francisku, tam se mi moc líbí podnebí.
Kdo by vám měl napsat monografii?
Nejsem ve věku, abych přemýšlel o takových věcech, zatím mi bude stačit katalog beze slov. Myslím, že i když dělám věci patnáct let, jsem stále ještě na začátku, mně jdou ty objekty a sochy moooc pomalu od ruky.
Co čtete?
Většinou monografie umělců. V dětství jsem měl rád encyklopedie. V pubertě Borise Viana. Chystám se na některý z Murakamiho románů.
Když, tak jakou hudbu si pouštíte, když tvoříte?
Když dělám, neposlouchám nic, jen vrtačky a brusky. V poslední době mám nejraději berlínské elektro, Moderat, Modeselector a Monolake. Náhodou všechno na M. Dobré desky jsou také od dubstepových Kryptic Mind. Ze zábavnějších groovy kapel mám vinyly od rakouských Parov Stelar. Budu hrát se saxofonistou Radimem Výchopeněm a VJem Rootkitem na United Islands v klubu Rubín, tam budete moci slyšet, co se mnou hýbe.
A když relaxujete?
Když relaxuji, tak nejraději někde v přírodě, ležím a poslouchám zvuky lesa, doplněné bohužel o kvílení motorů čtyřkolek.
Jakou výstavu by právě teď měl každý vidět?
Rozhodně doporučuji výstavu amerického akvarelisty Waltona Forda v berlínské galerii Hamburger Banhof. Jde o velkoformátové akvarely ve vědeckém ilustrátorském stylu se surrealistickými náměty. Je třeba to vidět v originále, protože skrze reprodukce to ztrácí barvy a jas. Jde o koncepčně maximálně dotažené věci. Bude to ještě k vidění na podzim ve vídenské Albertině. Dobrá je také aktuální výstava v Galerii Rudolfinum, tam jsou mimo jiné, pozoruhodné fotografie krajin letošního diplomanta z Umprumky Michala Šeby. V neposlední řadě by vám neměla uniknout výstava Františka Skály v ateliéru Josefa Sudka a v galerii Navrátil.
