Berlín,Berlín, Berlín, Berlín, Berlín, Berlín, Bratislava, Bratislava, Bratislava, Bratislava, Brémy, Bukurešť, Darmstadt, Drážďany, Drážďany, Hamburk, Hamburk, Helsinky, Lucemburk, Mnichov, Mnichov, Mnichov, New York, Madrid, Paříž, Regensburg, Riga, Rotterdam, Rotterdam, Sofie, Stockholm, Tel Aviv, Tokio, Vídeň, Vídeň, Vídeň, Washington, Záhřeb,….
….to je nějaký opravdu podivný seznam měst, navíc tak trochu rozkoktaný! Zkuste si tipnout, co znamená! Podle mne to nikdo nepozná.
Když však připojím pár dalších slovních spojení, začne Vám svítat, i když možná nepříliš přesně. Tak pomocná ruka:
Splátka dluhu - Praha a její německy hovořící architekti 1900-1938/, Emil Králíček – Zapomenutý mistr secese a kubismu/, Český architektonický kubismus/, BIG Ideas/, A69/, New Face of Prague/,Green Architecture CZ/, 20 after 20/ nebo Archiczech - Měsíc české a pražské architektury v Berlíně / či Praha - Hamburk/ Současná architektura v Praze a Hamburku…..
Nyní už se Vám to, doufám, začíná propojovat. Ty spodní tučné pojmy jsou samozřejmě názvy velmi kompaktních a důležitých výstav, osvětlujících zajímavá tvůrčí a realizační vývojová období české architektury – a to po celou dobu dvacátého století. . Ta jména měst v prvních řádcích jsou místa, kde porůznu byly tyto výstavy v několika nemnoha posledních letech představeny, povětšinou s logickým úspěchem, zejména mezi odbornou veřejností, pro kterou byly převážně zjevením.
Samozřejmě, že takřka nikdo z nezasvěcených neví, že to vše realizuje malá dynamická odborná galerie v centru Prahy bez větší pozornosti masových medií ( a tím i všech vrstev českého publika). Dělá mnoho pro propagaci české tvorby v oblasti tak přitažlivé a hlavně srozumitelné širokému publiku, jako je architektura, a to soustavně řadu let. Je samozřejmé, že to vše s podporou řady státních institucí či dalších prostředky občas věnujících subjektů.
Používám proto tuto možnost, když hledám vhodné kladné příklady do serie Jiné město, k poděkování i vzdání úcty. Desítky odborníků, skryty zrakům velkých ústředních medií, pracují na sympatickém projektu, přibližujícím českou tvorbu, která je prakticky ve světě neznámá, širokému mezinárodnímu publiku. S radostí jim všem vzdávám pořádný kus úcty !
Přece jen nakonec vše prozradím : děkuji galerii Jaroslava Frágnera, o které zde byla řeč.
