Tfuj, intelektuál

Tfuj, intelektuál

Tfuj, intelektuál

Kdo je to prostý lid? Ten, který mlčí, nereptá, chodí do práce, platí a volí, občas hlavou pokývá … Utahaný a unavený z odhalování nepravostí a podvodů, směšných či naopak smutných politických her …

Kdo je to prostý lid? Ten, který mlčí, nereptá, chodí do práce, platí a volí, občas hlavou pokývá …
Utahaný a unavený z odhalování nepravostí a podvodů, směšných či naopak smutných politických her …

Navíc překvapený a zděšený z toho, že si vekslácko-podvodnická společnost vytvořila svoji velkou hernu, v níž si donekonečna dělí plody práce; čí?

Prostý lide, vždyť to všechno víš už dávno. Jen je to tak kruté, že radši děláš, jako by se nechumelilo, i když orkány dují. Podle všeho, podpořeno hmatatelnou zkušeností a skutečností, je významné procento (neexistující) národní elity označeno falešnými tituly, které podvodně označují své nositele jako magistry, doktory, profesory, docenty … Ve skutečnosti je významná část národa bandou podvodníků chlubících se podivným peřím, čerpajících nespravedlivá ohodnocení svých neexistujících schopností. Cožpak by tato země mohla fungovat takhle špatně, kdyby všichni označení nejvyššími tituly skutečně měli potřebné znalosti, zkušenosti, rozvahu, nadhled a přehled?


První drastická vlna podvodů začala vlastně těsně po válce. Studenti, kteří nuceně přerušili studium po uzavření vysokých škol okupační mocí, v krásné voňavé době nově nabyté svobody pak po tisících, desetitisících dostudovávali v cirkusových stanech na Letné. Aby se národní hospodářství nezastavilo (a po odchodu německy mluvících občanů k tomu scházelo jen málo), byl tento krok takřka nutností. Ovšem co to znamenalo?

Druhá vlna následovala nedlouho poté. Opět ta doba voněla, i když trochu jinak a asi jen někomu. Hned od jara 1948, naplno pak v dalších letech, vysoké školy chtě nechtě přijímaly kádry revolučních dělníků a na počkání z nich vyráběly další tuny odborníků. Opět scházel jen krůček k totálnímu krachu, kdy hospodářství – oslabené šíleným znárodňováním a masovou emigrací – přicházelo o řadu kvalitních manažerů, vědců, vzdělanců …

Třetí vlnu rychlovzdělanců krylo Pražské jaro, čtvrtá pak na počátku normalizace musela zalepit díry po vyhozených statisících ještě zbývajících odborníků.

Jsme země trpěného podvodu, říše národa, který postupně zničil, pozabíjel, vyhnal a znechutil výhonky toho nejlepšího, co pohánělo jeho motory. Možná je četnost případů, které připomínám, tak děsivá, že strach z odhalení stmeluje ty statisíce podvodníků v betonovou armádu nenávidějících a závidějících stvůr. Škodí, protože jinak nemohou. Ničí tuto zem, každým dnem.

Recept neznám, nevěřím však skoro nikomu, kdo dostal titul po roce 1939. Však stačí, když pootevřou ústa … V této zemi bylo přece po desítky let největší nadávkou označení intelektuál. Vzpomínáte?






Další články z rubriky JINÉ MĚSTO