Projekty hodné šílenců

Projekty hodné šílenců

Projekty hodné šílenců

O čem svědčí dva opravdu vyvedené případy diletantství, šlendriánu a kdo ví čeho ještě? V době neexistujících národních elit plodí pochroumané, zkorumpované, zničené vysoké školství čím dále méně použitelných profesionálů.



Ochromeni rozsahem skandálu na jedné vysoké škole neměli bychom zavírat oči nad zjevnými signály dokazujícími, že podobné, ne-li zcela identické procesy prorostly do všech sfér našeho denního života.


Na Václavském náměstí stojí od padesátých let kdysi prosperující obchodní dům s jídlem, Dům potravin. Toto až nenápadné dílo architektů Gronwaldta a Chvatliny mělo sice řadu koncepčních chyb, ale také některé přednosti. Nijak zvlášť necitovalo dobu, ve které bylo projektováno (vrcholící socialistický realismus), bylo střídmé, respektovalo neutrální architektonický styl a naprosto dokonale zapadlo na významné nároží přímo naproti Národnímu muzeu, logicky doplňujíc výšku okolní zástavby.
Dnešním majitelem zmíněné budovy je společnost Transakta věřící v nekonečný hotelový boom a špatně provozující obchodní domy Bílá Labuť. Již řadu let probojovává přestavbu bývalého Domu potravin na hotel. Umístění na jedné z nejrušnějších křižovatek celé země patrně nevadí, dominující bude hodnota výhledu na masiv Národního muzea.
Čím však plánovaný projekt opravdu vyrazí soudnému pozorovateli dech, je nástavba, která v podivném stylu připomíná střechy garsoniér na pařížských bulvárech v osmnáctém století. Ční nad výškovou linii okolní zástavby Václavského náměstí způsobem, který je unikátně špatný i ve světovém měřítku. Ovšem stavba je prý ze všech stran chválena a schválena.


Naprosto šílený je projekt Rýnského dvora v Karlových Varech. Zástavba vyrůstá v bezprostředním sousedství půvabného divadla z dílny nejslavnější divadelní architektonické dvojice Rakouska-Uherska, pánů Fellnera a Helmera. Namísto aby reprezentovala to nejlepší z tvorby počínajícího třetího tisíciletí, naprosto pokleslým způsobem příšerně kopíruje tupé a zastaralé fasády, které by možná mohly zaujmout nepříčetného investora z poloviny devatenáctého století.
Tehdy ovšem Karlovy Vary reprezentovaly módní špičku architektonického výrazu a celá řada staveb vznikala na rýsovacích prknech těch nejlepších sudetských tvůrců či stavitelů a architektů z Německa a Rakouska. To, co se na tomto místě staví, nesouvisí vůbec s ničím, maximálně s pokleslou snahou sibiřského podnikatele, který vyjel na výlet do Petropavlovska a spletl se v čase, materiálech i ve všem ostatním, co se za dvě stě let odehrálo na této planetě.


Otupení občané města nestaví ani barikády, ani se nebrání těmto hloupým stavbám, které zrcadlí skutečný stav mysli oněch rusky hovořících uživatelů bývalého brilantního lázeňského centra Evropy.
Doporučoval bych zásadní prošetření a vyšetření příčetnosti, vzdělání a zodpovědnosti tvůrců, developerů, investorů, členů lidosprávy i památkářů, všech, kteří se pod tyto projekty podepsali.






Další články z rubriky JINÉ MĚSTO