Hloupé sady

Hloupé sady

Hloupé sady

Riegrovy sady jsou duší a vlastně i centrem pražských Vinohrad. Tento městský park o rozloze zhruba jedenácti hektarů vznikl poměrně nedávno, před sto lety, spojením zahrad a usedlostí. Ty zahrady byly slavné a krásné ...

Riegrovy sady jsou duší a vlastně i centrem pražských Vinohrad. Tento městský park o rozloze zhruba jedenácti hektarů vznikl poměrně nedávno, před sto lety, spojením zahrad a usedlostí (Kanálka, Švihanka, Pštroska, Saracenka, Smetanka, Kuchyňka).
Ty zahrady byly slavné a krásné – a také hojně navštěvované, našli byste v nich zajímavé pražské lázně využívající místní minerální prameny a jedno z německých pražských letních divadel.
Dnes jsou v parku rozsáhlé travnaté plochy, dětská hřiště a sportovní areál. Tím, že se vyvyšuje nad okolí, nabízí nádherné pohledy na Prahu, její centrum, Hradčany a Petřín. Toho využili jeho budovatelé a postupně, většinou podle převažující dobové módy, protkali svažitý terén cizokrajnými dřevinami, pavilonky v čínském stylu, jezírky, voliérami, bludišti, vodotrysky, dokonce i menší zoologickou zahradou.


A protože na počátku dvacátého století, kdy se na okraji nového atraktivního parku stavěly bohaté obytné domy, se docela slušně přemýšlelo a ještě lépe počítalo, byly zde postaveny dvě budovy věnované pohostinství.
Ta menší, které se říkalo a dodnes říká Mlékárna, byla opravdovou mlékárnou napojenou na síť prodejen Vysočanské mlékárny barona Freye a nabízela mladým maminkám s kočárky či úctyhodným dámám na procházce se slunečníky zdravé občerstvení – mléko a mléčné či jogurtové nápoje. Na její střeše byla zřízena malá hezká vyhlídka.
Pánové zde však nezastavovali, pouze tu odložili manželky a matky a spěchali do rozlehlé budovy veskrze restaurační, kde se k jídlům či doutníkům čepovala ta nejlepší česká piva. Restaurace, ve své finální podobě z roku 1937 zajímavá konstruktivistická stavba, zahrnovala několik sálů a v prvním patře skvostný velký sál, dále nejrůznější spolkové místnosti, salónky, svatební sál, taneční sály a pivnici. Dvě části celoročně otevřené velké terasy nabízely úctyhodných 1200 míst k sezení. Na střeše restaurace Riegrovy sady, jejímž majitelem byl pan Šťastný a nájemcem pan Šretr, se nacházela velká vyhlídková terasa, u hlavní části letní zahrady pak hudební pavilon a velký taneční parket, na kterém se denně tančívalo na kolečkových bruslích. Riegrovy sady pořádaly nejrůznější lidové veselice, plesy, zabijačky, koncerty, hudební produkce, ba dokonce zpěvohry. Býval to jeden z nejlépe prosperujících restauračních podniků Prahy. A to, pozor, za všech ekonomických a politických režimů. Pardon – až na ten dnešní.

V Riegrových sadech sice zbyly zbytky oněch restauračních zahrádek, hlavní budovy však od počátku devadesátých let patří jedné slavné reklamní agentuře. Ta má asi opravdu důležité úkoly – určitě ale nechce v Praze vydělávat restauratérstvím. Protože peníze tady všude leží na zemi, stačí se jen sehnout. Co se asi zaměstnancům této firmy honí v hlavách, když se podívají z oken a vidí stovky lidí na podvečerním pivu v náhradních prostorách?






Další články z rubriky JINÉ MĚSTO