Třetí ročník literární Ceny Josefa Škvoreckého je od včerejška za námi. Tomáš Zmeškal si svým Milostným dopisem klínovým písmem vypsal čtvrt milionu.
Třetí ročník literární Ceny Josefa Škvoreckého je ód včerejška za námi. Tomáš Zmeškal si svým Milostným dopisem klínovým písmem vypsal čtvrt milionu.
A Tomáš Zmeškal na rozdíl od nedávné vítězky jiné prestižní literární ceny skutečně existuje.Od přečtení měsíc starého článku literárního kritika Zdenka Pavelky v příloze Salon deníku Právo už ve věci knižních ocenění nevěřím skoro ničemu. Pavelka (mimochodem člen poroty v letošním ročníku Škvoreckého ceny) zde poměrně radikálně rozvíjí myšlenku, že knihu Bílej kůň, žlutej drak, která získala letošní Literární cenu Knižního klubu, nenapsala její údajná autorka, devatenáctiletá česká Vietnamka Lan Pham Thi. Protože tato studentka univerzity v Malajsii podle něj vůbec neexistuje! A víte, že tomu věřím?
Tajemná slečna, která poskytuje rozhovory výhradně po e-mailu (také proto s ní Reflex žádný rozhovor nepřinesl), která na snímcích zaslaných redakcím vypadá jako Thajka, a nikoli jako Vietnamka, a která popisuje, jak Pavelka ve svém článku výmluvně dokládá, situace, které nemohla zažít, pomocí výrazů, jež nemůže znát… „Autorem by mohl být muž, Čech, asi ne mladší než padesátník, spíše kolem šedesátky, má či měl blízko k pražskému novinářskému prostředí, možná k bulváru, zřejmě spisovatel, ale nijak závratně úspěšný,“ píše detektiv Pavelka v Salonu. Ze strany nakladatele, novinářů či čtenářů žádná reakce, pokud vím.
Ale zpátky do jedné nuselské suterénní hospůdky, kde se letošní Ceny Josefa Škvoreckého v úterý 3. listopadu udílely. Ze sedmnáctičlenné poroty se dostavila jen menšina, třeba Michal Viewegh přišel; nominovaní však dorazili všichni. U stolku vpředu se tísní čtyři: Tomáš Zmeškal, jemuž právě vyšla druhá kniha – Životopis černobílého jehněte; letošní laureátka Magnesie litery za publicistiku Radka Denemarková se svou literární monografií nejvýznamnější divadelní postavy posledních dvou dekád, zesnulého Petra Lébla; laureát Litery 2009 za prózu Martin Ryšavý vyhlížející, jako by se čerstvě vrátil ze Sibiře; a novopečený kulturní redaktor Lidových novin Jáchym Topol, který prý ještě nikdy žádnou českou literární cenu nedostal a dle vlastních slov dobře ví, že ani za novelu Chladnou zemí nedostane. U nejztracenějšího stolku vzadu posedává poslední z pětice nominovaných, neobyčejně pilná sedmadvacetiletá scenáristka a prozaička Petra Soukupová, autorka trojice povídek sebraných pod názvem Zmizet, která za svou loňskou prvotinu K moři získala Ortenovu cenu a už roku 2008 byla nominována jak na Literu, tak na Škvoreckého (cena Škvoreckého pak nakonec putovala za Petrou Hůlovou a její Stanicí Tajga).
To máme krásný večer! Čtyři spisovatelé obdrželi po deseti tisících korun („po zdanění,“ zaznělo od poroty sarkasticky), jeden autor celý čtvrtmilion a příjemně si vespolek popovídali. Škoda jen, že Radce Denemarkové na slavnostní nominační „plastové podložce“ opět zkomolili název její knihy. První část Smrt nebudeš se báti – mimochodem aluze na svazek záznamů snů básníka Ivana Diviše s titulem Noc, nebudeš se báti – byla šotkem zveršována: Smrti nebudeš se báti. Ještě že se totéž stalo v perexu tiskové zprávy, která se ten večer rozdávala hrstce přítomných novinářů, i oceněnému dílu, chybně zde překřtěnému na Milostný dopis psaný klínovým písmem. Radka Denemarková tedy ví, že to pochybení nebylo osobní. Ale co si má myslet Jáchym Topol, když se předseda poroty Vladimír Karfík vysloví v tom smyslu, že se snažili vítěze vybrat z nových jmen v literatuře? Že tedy Topol jakožto autor zavedený a v zahraničí z českých autorů druhý třetí nejvyzdvihovanější pro pozitivní diskriminaci nováčků už nikdy žádnou tuzemskou cenu nezíská? Inu, nešť.
Když Tomáš Zmeškal přebírá svou trofej, nikdo není překvapen. „Nejcennější je vyprávění. Autenticita,“ citovala bych zde ze strany 110 Topolovy opět skvělé a opět neoceněné knihy Chladnou zemí. A obého nám třiačtyřicetiletý učitel s africkými kořeny ve své prvotině servíruje dost. Kdybych měla jeho Milostný dopis klínovým písmem přiblížit čtenáři jedinou větou z tohoto románu, vybrala bych tuto: „My jsme SNB,“ řekl služebně starší policista. „Co tak řvete?“ Přečtěte si první dvě kapitoly knihy na www.tomaszmeskal.cz a přidejte se k více než deseti tisícům čtenářů, kteří si Zmeškalův debut o lásce za časů socialismu koupili. Nebo si rovnou pořiďte jeho druhou knížku, Životopis černobílého jehněte. I té se týká rozhovor s čerstvým laureátem Ceny Josefa Škvoreckého. Přečtete si jej v některém z příštích Reflexů.
Nominace na cenu
Radka Denemarková: Smrt nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla
Martin Ryšavý: Cesty na Sibiř
Petra Soukupová: Zmizet
Jáchym Topol: Chladnou zemí
Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem
Radka Denemarková:
SMRT NEBUDEŠ SE BÁTI ANEB PŘÍBĚH PETRA LÉBLA
Vydal Host, 2008.
Martin Ryšavý:
CESTY NA SIBIŘ
Vydala Revolver Revue, 2008.
Petra Soukupová:
ZMIZET
Vydal Host, 2009.
Jáchym Topol:
CHLADNOU ZEMÍ
Vydal Torst, 2009.
Tomáš Zmeškal:
MILOSTNÝ DOPIS KLÍNOVÝM PÍSMEM
Vydal Torst, 2008.
Sledujte rubriku LITERATURA
