Svět bible a svět umění

Pavel Šidák

14. dubna 2009 · 23:27

Téma o pozoruhodném projektu nového, moderního českého překladu bible uzavíráme reflexí z praxe bohemisty, kritika a vysokoškolského pedagoga Pavla Šidáka

Zcela náhodou jsem ve dnech, kdy vychází nový překlad bible, Bible, překlad 21. století, dal studentům vysoké školy se zaměřením na literaturu k rozboru Škvoreckého povídku Tři mládenci v peci ohnivé z knihy Babylónský příběh. Studenti se nesměle dotýkají názvu textu.

„To je něco s náboženstvím,“ bojí se; „něco křesťanského,“ hádají dále. Cokoli bližšího však říci nedovedou, a minimálně jedna rovina probíraného textu se jim tak beznadějně ztrácí.

Ano, moji milí; samozřejmě – je to něco náboženského, a nejen křesťanského; je to příběh, který pochází přímo z bible, základního textu křesťanství, resp. v případě Starého zákona též jednoho ze základních textů judaismu. Jenže se nejedná o náboženství. Totiž nejedná se jen a nutně o náboženství. Podstatný je tu samotný příběh, resp. děj a postavy, jak se vypráví v bibli a na nějž zrovna Josef Škvorecký odkazuje. Ony tři mladé muže vržené za odmítnutí uctívat falešného boha do rozpálené pece, kde je od ohně chrání anděl, nalezneme ve starozákonní knize Daniel; ostatně do té pece je nechá uvrhnout král Nebúkadnesar, král babylónský – odtud i narážka na název Škvoreckého knihy. Bez těchto znalostí se smysl povídky poněkud zamlžuje, některá místa v ní nedávají smysl nebo se smysl neadekvátně mění. Když se v ní objeví dívky Marie a Magdaléna, kruh odkazování k bibli se uzavírá (nyní narážkou na novozákonní Máří Magdalénu), pro čtenáře biblické tradice neznalého se však spíš dokonává zmatení.
Josef Škvorecký zdaleka není výjimkou: čerpání z biblické tradice jakožto zásobnice příběhů a motivů je obecnou vlastností literatury. Job aneb Příběh obyčejného člověkaJ. Rotha, Zuzana a dva starciJ. Křesadla mají biblické knihy přímo v názvu; Poslední pokušení Ježíše KristaN. Kazantzakise (též zfilmováno Martinem Scorsesem), Muž, který zemřelD. H. Lawrence nebo Bílá sviněL. Klímy biblický příběh kriticky převracejí, ovšem nutně a bezpodmínečně vyžadují jeho znalost. Život Briana britských Monty Python znalost evangelií nutně nevyžaduje, bude bez ní ovšem ne cele pochopitelný a některé komické scény divák prostě přehlédne a neocení. Vedle biblické tradice jako takové je samozřejmě nutné zmínit se i o souběžné tradici křesťanských reálií; i ta je totiž více či méně explicitně v bibli zakotvená. Před rokem vzbudila pozornost snaha Vatikánu redefinovat seznam hlavních hříchů; kdo si u toho vzpomněl na pojem „smrtelný hřích“, tomu možná zároveň na mysli vytanul populární seriál Sedm smrtelných hříchů, na který mimochodem v tyto dny láká diváky TV Barrandov (vědí její diváci, jaká tradice ze seriálu promlouvá?), nebo filmový horor D. FincheraSedm. Pokoušet se o výčet literárních, filmových či výtvarných a sochařských děl s křesťanskou tematikou – což vždy v první řadě znamená s tematikou biblickou či biblí inspirovanou – je nemožné. Ve starších obdobích je tato inspirace téměř absolutní; nikoho asi neudiví biblicko-křesťanský základ např. DantovyBožské komedie apod.; překvapivé možná je, jak je tato inspirace silná i v době moderní a v žánrech a kulturních oblastech, kde bychom ji čekali jen málo (populární televizní seriál, filmový horor). Ostatně – i česká levicová avantgarda, kdysi tolik vynášená pro svůj pokrokový charakter, je bez biblických motivů těžko myslitelná (Seifert, Wolker, Toman aj.).

Biblický základ naší kultury je ovšem širší a podstatnější než jen povrchová (motivická) rovina; mnohé moderní příběhy opakují např. biblickou kompozici – tak např. GoethůvFaust je založen na kompoziční i tematické paralele k starozákonní knize Job; slavný román G. G. MárquezeSto roků samoty počíná genezí osady Macondo a končí její katastrofickou apokalypsou, čímž sleduje kompozici bible, jejíž jsou Genesis a Apokalypsa první a poslední knihou. Ostatně apokalypsa jakožto žánr je také biblické dědictví; stejně jako např. žalm obohacují naši žánrovou výbavu; připomenout stačí ŽalmyKarla Hlaváčka nebo Ivana Diviše. A i u žánrů platí, že produktivní je nejen kultura biblická, ale i obecněji křesťanská: skvělá velebáseň na erotickou krásu ženského těla, Mladé ženyFr. Halase, je psána na podloží žánru litanie.
Bible – a zdůrazněme, že stejně tak i antická mytologie a kultura – fungovala dlouhá staletí jako samozřejmá vzdělanostní výbava. Umění, věda, ale i každodenní rovina života využívaly faktu, že se zde nabízejí paralely k reálným, životním situacím, kterými tyto situace lze ilustrovat, interpretovat či prostředkovat ostatním lidem. Klasické vzdělání vzalo v Česku za své s pádem klasických gymnázií; biblická kultura s koncem výuky náboženství na školách. Náboženství v životě Čechů hraje malou roli, jeho neznalost – často vydatně sycená xenofobií – je tedy pochopitelná a vlastně logická. Neznalost bible se jeví jen jako důsledek této situace – jenže to, co se zdá být problémem čistě náboženským, je ve skutečnosti problémem obecně kulturním, a to problémem zásadním. Odříznutí od náboženských kořenů totiž až příliš znamená zároveň odříznutí od kulturního fundamentu, z něhož jsme vzešli a s jehož pomocí jedině můžeme porozumět vlastnímu uměleckému dědictví v plnosti jeho významů. SpisyDanta Alighieriho sice vycházejí s poznámkami, v úvodu zmíněná povídka Josefa Škvoreckého poznámkový aparát nemá a nepoučený čtenář marně tápe. Žádný vysvětlující doprovod nemá naprostá většina knih, obrazů či filmů – a přece čekají, že čtenář ví, že čtenář zná a že čtenář pochopí.
Kdyby nový překlad biblického textu přilákal čtenáře, což je cíl, který si překladatelé vytkli, bylo by to výtečné; pokud se to nepodaří, nesmírný počet děl, jež nás obklopují, oněmí. Pokud se to ovšem podaří, budeme pravděpodobně čekat na stejný úspěch nového překladu Íliady, Odysseie a dalších textů, které se ještě v době nedávné učily na gymnáziích.

AUTOR JE BOHEMISTA, KRITIK A VYSOKOŠKOLSKÝ PEDAGOG

RX VIDEO související ukázka – z už klasické absurdní filmové komedie na novozákonní téma Život Briana (1979) britských Monty Python aneb „Je vždy třeba brát život z té lepší stránky!“:

Související odkazy:
Čtěte TOP TÉMA BIBLE, PŘEKLAD PRO 21. STOLETÍ
a fundovanou reflexní recenzi Jany Šrámkové
BIBLE S PITOMCEM A BURČÁKEM (Reflex online, 9. 4. 2009)
a od téže autorky články
ZAPEKLITOST PŘEKLÁDÁNÍ BIBLE (Refelx online, 13. 4. 2009)
a PŘEKLADATELÉ 21. STOLETÍ o realizačním týmu nového českého překladu bible (Reflex online, 14. 4. 2009) ...
... a podívejte se na ukázky z nového českého překladu bible
DESATERO A SV. JAN PRO 21. STOLETÍ ...

Oficiálni stránky projektu BIBLE, PŘEKLAD 21. STOLETÍ, kde lze stáhnout celý text nového překladu bible v elektronické podobě, či dokonce v audioverzi načtené předními českými herci a kde samozřejmě lze objednat klasický výtisk v e-shopu, naleznete ZDE.