Rasismus na zapřenou

Rasismus na zapřenou

Rasismus na zapřenou

Spekulace, zda je text hitu Aleše Brichty Deratizer rasistický, jsou zbytečné. Protože je.

Všechny ty spekulace o tom, zda je text posledního hitu Aleše Brichty Deratizer rasistický, nebo přesněji rasově diskriminující, jsou celkem zbytečné. Protože je.

Věta „cikáni kradou na ulici kola“ není žádné vyjádření „pravdy“, že mezi námi žijí i Romové, kteří jsou schopní ukrást bicykl, ale jednoznačné tvrzení, že Romové jsou etnikum zlodějů. A pokud to ještě pořád neumíme pochopit, zkusme si představit nějakého rakouského, polského nebo německého Aleše Brichtu, který zpívá o tom jak Češi v ulicích jejich měst kradou auta, v obchodech čokolády nebo ručníky v hotelu. Přinejmenším v příhraničních oblastech sousedních států by si taková vypalovačka s rockersky „nekompromisním textem“ jistě našla řadu fanoušků, kteří si na základě nějaké zkušenosti s Čechem, jenž jim údajně něco ukradl, dokázali vytvořit názor na celý národ. A k nim by se přidala spousta dalších dobrých lidí, jimž k vytvoření takového názoru stačilo pouze to, že o nějakém českém zloději slyšeli vyprávět. A ti všichni společně by nadšeně tleskali odvaze zpěváka, který navzdory dnešní nákaze politickou korektností dokázal říci nahlas pravdu: Češi kradou!


A co pražský drožkář?
Podnětů k tomu, aby nás nějaký zahraniční Brichta označil za národ zlodějů a nějaký zahraniční Čunek ho za to pochvalně poplácal po zádech, je celá řada. Za všechny jmenujme třeba celosvětově vyhlášený fenomén pražského taxikáře, před nímž varuje každý turistický průvodce. Takže booklet k albu cizího barda, co zpívá pravdy o Češích, by vlastně klidně mohl vypadat podobně jako ten Brichtův: také by ho zdobil výjev z Karlova mostu, jen místo Roma s ukradeným autorádiem a dámskou kabelkou by po mostě pobíhal taxikář s „turbotaxametrem“ v ruce a z kanálu by vylézal pražský číšník, který dokáže s účtem turisty, jenž si zašel někde v centru Prahy na večeři, skutečná kouzla. Za nimi by pak kráčela postava Deratizéra, která by tuhle českou chamraď po zásluze hubila jako krysy.

Že by se nám to nelíbilo? Že by nám to něco připomínalo? „V podstatě jde o normální konstatování reality,“ odvětil by nám zahraniční Brichta a třeba by se nás snažil trochu uchlácholit tvrzením, že zná i slušné Čechy (tedy výjimky, co potvrzují pravidlo).

Jenže Brichtův Deratizer je cokoli, jenom ne „normální konstatování reality“, nebo dokonce „rockersky přímočará“ výpověď. Už v prvním „verši“ refrénu („politici dělaj’ z každýho vola“) se jakákoli přímočarost rozplizne do nadávání na úrovni čtvrté cenové skupiny – prostě „ti nahoře“ jsou všichni stejná verbež. Ve skutečnosti ale půjde nejspíš o vybranou skupinu zkažených politiků, těch, jimž Aleš Brichta nezpívá na předvolebních mítincích, a potom těch, co tvrdí, že se nemá říkat „cikáni kradou“.

V kontextu Brichtovy písničky nakonec vyznívá rasisticky i pasáž „To je ta věc, co trápí mě i tě, jak poznaj‘ v Mongolsku mongoloidní dítě“, což je ve skutečnosti vytržený kus textu víc než pětadvacet let staré dada skladby od skupiny Visací zámek, která nebyla sémanticky zatížená žádným rasovým předsudkem, jen zálibou v absurdních slovních hříčkách.

Poptávka po krysařích
Řeknete-li ovšem o Aleši Brichtovi, že je rasista, nejspíš se urazí. Asi vám připomene, že už před dvaceti lety nahrál se svou tehdejší skupinou Arakain jasně protirasistickou píseň Ku-Klux-Klan. A upozorní vás, že se od nácků z Dělnické strany, kteří jeho Deratizeru vyjádřili podporu, razantně distancoval.

Stejně tak většina těch, co dnes Aleše Brichtu hájí na internetových serverech, argumentuje tím, že text rasistický není, je jen pravdivý. Stejně jako oni.

A tenhle světonázor zdaleka nemají jen fanoušci jednoho českého rockera. Na jedné straně se snažíme distancovat od extremistů z Dělnické nebo Národní strany, dokonce se je pokoušíme zakázat, ale zároveň tleskáme „normálním“, případně „slušným“ politikům, jako je paní Řápková, paní Janáčková nebo pan Čunek. Je mezi námi příliš mnoho těch, co tvrdí, že nejsou rasisté, že znají i slušné Romy, ale je jim jasné, že „na cikány je třeba jít tvrdě“. Že se Romové vystěhovaní do ghett, kriminálů a jejich děti do výchovných ústavů asi těžko dokáží integrovat do společnosti a někdy spolu s námi normálně žít, to už je nezajímá. Tak daleko se nepřemýšlí. Poptávka je po jednoduchých razantních řešeních, takových, na jaká by přišel i hubitel krys. A co je horší, poptávka je i po lidech, kteří nám umějí ukázat, kdo ty krysy jsou.







Související:
Luděk Staněk:
BRICHTŮV VLASTIVĚDNÝ KROUŽEK NA VÝLETĚ
(Reflex.cz, 28. 7. 2009)

Petr Holec: METALOVĚ PROSTÝ BRICHTA
(Reflex.cz, 28. 7. 2009)
Miroslav Cvrček – jiný úhel pohledu:
DERATIZACE V PODÁNÍ ALEŠE BRICHTY
(tištěný Reflex, vychází 30. 7. 2009)