Michael Jackson měl včera sen...

Michael Jackson měl včera sen...

Michael Jackson měl včera sen...

Proč vlastně sláva Michaela Jacksona získala někdy v půli osmdesátých let takový mytologický rozměr? Králem popu do jisté míry muselo být jako Husákovu dítěti, které v osmdesátých letech nemělo céčka.

Proč vlastně sláva Michaela Jacksona získala někdy v půli osmdesátých let takový mytologický rozměr? Jakoby se tenhle zpěvák ocitl uprostřed laviny svého věhlasu, která se valí světem a roste, zatímco on sám už tvoří jen malou bezmocnou částečku pohřbenou hluboko uvnitř. Michael Jackson na tom byl najednou stejně jako céčka.


Šílenství okolo těchhle malých barevných plastových ozdob ve tvaru písmene „C“, které se daly spojit do dlouhých řetězů, vypuklo přibližně ve stejné době, kdy jsem si všiml rostoucího výskytu nápisů „Michal Jackson“ vyrytých kružítkem do školních lavic.
Céčka se objevila náhle, zkraje nikdo nevěděl k čemu jsou, ale velmi brzy bylo mně i všem ostatním malým Husákovým dětem zřejmé, že následující ročník základní školy se bez nich nedá přežít. Husákovo dítě mohlo několik let nedýchat, nejíst a nepít, ale bez céček v kapse šlo na jistou smrt.
Ve všech obchodech, od hraček až po řeznictví, visely cedule „Céčka vyprodána“. Tutéž ceduli nosil toho roku i Ježíšek.
Bůh ví, jak tyhle módní záchvaty vznikají.
Sláva Michaela Jacksona dosáhla vrcholu někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Teď myslím opravdu slávu, ne vrchol tvůrčích sil. Někdy tou dobou, krátce před prvními vypalovačkami CD a nástupem internetu, zářily všechny hvězdy pop music nejjasněji. Ale nejvíc Michael a ještě další dvě „M“ – Madonna a Metallica.
„Madge“ zrovna absolvovala světové turné, proti němuž kázal i papež, nechala o sobě natočit dokumentární celovečerní film S Madonnou v posteli a právě vydávala svoji první desku největších hitů.
Metallica zase dokončovala své „černé album“. Po něm už nikdy nic tak úspěšného nenahraje.
Madonna je hvězdou první velikosti dodnes. I Metallica tak nějak pokračuje v kariéře. Zato Michael Jackson od té doby už jenom padal.
Ale po nikom jiném nebude svět tak intenzivně truchlit. Michael totiž narozdíl od ostatních celý život předstíral, že není bytostí z masa a kostí (ke konci života už vlastně ani tak nepředstíral).

Zatímco ve filmu S Madonnou v posteli recituje zpěvačka vlastní básničku o prdění, zatímco chlapi z Metallicy se prezentují jako obyčejní rockoví ranaři, co rádi zapaří, Michael Jackson jako kdyby byl utkán z pódiové mlhy. Do soukromí si média rozhodně nezval. Mohla by vidět něco, co je za tou mlhou skryto.
Michael si neuvědomil, že kdo hledá dokonalost, nalezne kýč. K jeho smůle tomuhle kýči uvěřil celý svět. To nebylo k přežití. Věřím dokonce, že to mohlo být horší, než nemít v roce 1986 na základce céčka.
Představuji si sen, který ho musel budit ze spaní. Stojí v něm uprostřed nekonečně širokého prázdného pódia a ze všech stran k němu běží milióny jeho fanoušků, co ho milují na život a na smrt, a každý chce být první, kdo se ho dotkne a obejme a zmocní.


K tématu – MICHAEL JACKSON 1958–2009:


Honza Dědek: MICHAEL JACKSON ŽIJE
(Reflex online, 26. 6. 2009)








Jiří X. Doležal: VZPOURA PROTI PŘÍRODĚ
(Reflex online, 26. 6. 2009)











Jan Šibík: SMUTEK NA HOLLYWOOD BOULEVARDU - zhlédněte video
a fotogalerii našeho reportéra přímo z truchlícího Los Angeles. (Reflex online, 29. 6. 2009)