Sobotní LN publikovaly rozhovor se staronovým ředitelem ČT Jiřím Janečkem. Je to počtení. Jen nevím, jestli ze souboje intelektuálních titánů vychází hůř Janeček, nebo dva novináři.
Začněme Janečkem, bývalým kariérním bolševikem nudného okresního formátu. V řízení ČT není horší ani lepší než jeho předchůdci, někteří nespravedlivě glorifikovaní tiskem. Viz Ivo Mathé. Za Janečkova šéfování aspoň dostal padáka kulturní redaktor Otakar Svoboda, největší veřejnoprávní cestovka. Pravda, Toulavá kamera Janečkovy exmilenky, moderátorky Ivety Toušlové, by si zasloužila přesun mimo obrazovku.
Horší je Janečkův styl myšlení. Podle něj jsme byli komunisti trochu všichni, takže jeho oslavné články v táborském Palcátu jsou běžné. „Zeptejte se maminky, tatínka, určitě máte někoho v rodině, kdo byl v partaji. Nikoho? Určitě máte,“ zdůvodňuje svůj vstup do KSČ. Zajímavé. Zvlášť pokud jde o současné politické zpravodajství. V ČT je znovu v dobrých pevných rukou.
O nic lépe z rozhovoru nevycházejí ani jeho autoři, Ondřej Aust s Danielem Kaiserem. Oba dokazují perverznost novinářského myšlení spočívající mimo jiné v tom, že když někdo jako šéf ČT někde někoho potká, například politika a nejlépe Ivana Langra, je jím zkorumpovaný nebo ovlivněný. Podle takové definice jsme zkorumpovaní a ovlivnění všichni. Já jsem například několikrát strávil celý den s Jiřím Paroubkem. Dodnes mám za to, že mu růžové véčko nesluší.
Vrcholem rozhovoru je novinářská logika autorů: když Janeček odpoví, že kvůli nim nezveřejní výpis ze služebního mobilu, ale že by s tím neměl problém, vyzvou jej k tomu. Když se jich ředitel ptá, proč by to dělal, odpovědí, že proto, že s tím nemá problém. Možná si chlapci z LN pletou novinářský průkaz s průkazem kriminalisty. Ty se občas moc nelišily v dobách, kdy Janeček tvrdil muziku v Palcátu.
Další články Petra Holce najdete v rubrice KOREKTNÍ NEKOREKTNOST
Související články:
Milan Tesař: NEUVĚŘITELNÝ ARCHEOLOGICKÝ NÁLEZ NA TÁBORSKU! (Reflex.cz, 25. 2. 2009)
TEST: URČETE AUTORA! Redakci Reflexu se po náročném pátrání podařilo vykopat v táborském archivu staré ročníky Palcátu, orgánu OV KSČ, kde se našly desítky článků od jednoho autora, do kterého bychom to nikdy neřekli. Anebo řekli?
