Někdo může namítnout, že ve slavném lázeňském městě je to každý první týden v červenci rok co rok stále stejnější. Ale v první řadě jde přece o přehlídku filmů.
Čím déle jezdím na karlovarský filmový festival, tím víc je zřejmé, jak moc je to každý rok stené. Stejná místa, stejní lidé, stejné fronty na lístky, stejné večírky, stejné panáky na baru... Jediné, co se mění, jsou filmy. A o to tu koneckonců jde. Díky tomu, že jsem hodnotila letošní hlavní soutěžní sekci pro festivalový deník, viděla jsem prakticky celou kolekci. Klobouk dolů před týmem Evy Zaoralové, podařilo se jim získat hned několik pozoruhodných filmů.
Třeba takový ruský snímek VLČEK (Volčok). V programové brožuře chyběl – jeho zařazení bylo potvrzeno až na poslední chvíli. Pořád se čekalo, jestli ho režisér nepošle třeba na jiný festival... Klidně by obstál třeba v Cannes. Skutečně ojedinělý film natočil dvaatřicetiletý debutant Vasilij Sigarev, který má už ovšem za sebou několik mezinárodních úspěchů jako dramatik. Vlček líčí podivný vztah matky a dcery: dcera je pro matku nechtěným břemenem, matka pro dceru nedostupnou modlou... Drsná poetika, expresivní herectví, umění zkratky a symbolu, schopnost vyprávět docela jinak než jsme zvyklí... Malé zjevení.
I další debut v soutěži překvapil. DUŠE PAULA GIAMATTIHO(Cold Souls) režisérky Sophie Barthesové připomněla styl Charlieho Kaufmana a Michela Gondryho, ale třeba i humor Woodyho Allena. Originální příběh líčí potíže herce Paula Giamattiho (hraje ho překvapivě Paul Giamatti), který se rozhodne zbavit své duše. Skutečně ji odloží a uschová ve skladu duší. Dostaví se úleva, ale i prázdnota... Zkusí chvíli existovat s implantovanou duší ruské básnířky, ale nějak to není ono. A pak, že už tu všechno bylo! Půjčovna duší ještě ne.
A do třetice debut, tentokrát ze Slovenska. POKOJ V DUŠI natočil Vladimír Balko podle scénáře Jiřího Křižana a za peníze štědrého producneta Jána Kováčika. Film o chlapské hrdosti, přátelství a zradě skvěle zachycuje atmosféru a poměry na středním Slovensku, kde dnes lidé žijí tak jako kdysi. Propojení aktuálního příběhu s věčně platnými tématy, dobrými herci a velmi kvalitní filmařinou – to jsou důvody proč Slováci letos měli konečně film v hlavní sotěži. Narozdíl od nás.
Do soutěžní sekce se podařilo získat i filmy známých tvůrců, například WHISKY S VODKOU (Whisky mit Wodka) německého režiséra Andrease Dresena, který loni vzbudil pozornost „erotikou pro starší a pokročilé“ SEDMÉ NEBE (Cloud Nine). Tentokrát přivezl úsměvný příběh stárnoucího herce, který bojuje s alkoholem. Je to tak trochu Americká noc, prostě film ve filmu, na pozadí natáčení se odkrývají vztahy, křivdy, hříchy... Půvabná lekce, jak se skrze film dobrat životních pravd.
Jeden z nejsilnějších filmů vznikl v srbsko-chorvatské produkci. Jmenuje se BEZ KONCE(Nije kraj) a vloni jej natočil Vinko Brešan. Dokázal propojit válečné trauma a milostný příběh s groteskně úsměvnou stylizací. Film má vynikající scénář, dramatický tah, nekonvenční způsob vyprávění, výrazný emocionální náboj... I proto je zatím na druhém místě v žebříčku diváckého hlasování.
Originální film přivezl do Karlových Varů Maďar György Pálfi. Snímek NEJSEM TVŮJ PŘÍTEL(Nem vagyok a barátod) natáčel bez scénáře a s neherci, které našel mezi svými přáteli nebo na inzerát. Dopředu si popsali pouze situace a typy charakterů, text neexistoval. Vznikla velmi otevřená, dost drsná a chvílemi vtipná mozaika několika vztahů, v nichž se jejich aktéři stále míjejí. Film má výborná místa, ale i velké propady, tak jako většina podobných experimentů.
Festivalové raporty čtěte v rubriceKARLOVY VARY 2009
