Bylo to pro zdraví národa

Bylo to pro zdraví národa

Bylo to pro zdraví národa

Kompletní rozhovor moderátorky Z1 s Radkem Johnem

V tištěném Reflexu 10/2009 (vychází 5. 3. 2009, na internetu dostupný o týden později) o Radku Johnovi píší Marek Hudema a Ludmila Hamplová PŘÍBĚH STÁRNOUCÍ HVĚZDY. Jako doplněk v něm naleznete i výňatek aktuálního rozhovoru, který s Radkem Johnem vedla Barbora Tachecí.
Zde na RX online jej přinášíme celý:


Hovořím s RADKEM JOHNEM (54) v sobotu prvního března. Je to po patnácti letech první ráno, kdy není ve službách televize Nova. První den bez závazku vůči investigativnímu pořadu Na vlastní oči. Říká, že teď se cítí šťastný. Na rozhovor přišel pozdě s omluvou, že zapomněl na čas. Nemá totiž diář.




Proč nemáte diář?
Protože mám spoustu schůzek, o kterých nechci, aby kdokoliv věděl. A kdyby mně někdo ukradl diář, tak si mě přečte, zatímco moji hlavu si nepřečte. Spisy, záznamy, archivy, ty mám ještě v kanceláři. Tajné věci mám v trezoru.

Není to paradox, že v momentě, kdy opouštíte dle svých slov svět mediálních tlaků, se ocitáte pod mediálním tlakem, jaký jste dosud nepoznal?
Tyto tlaky já si ještě hezky odžiju. Mě to baví, je to adrenalin. Za chvíli to skončí a nazdar, milí zlatí.

Myslíte si, že medializace vašeho působení ve vydavatelství Ora Print byla někým řízena? Že někdo stál o to, abyste z Novy odešel?
Tak objevily se i na internetu takové hlasy – podívejte se, co John točil v poslední době a proč na něj vytáhli starou kauzu. V té firmě jsem od roku 2002.

Takže si myslíte, že to někdo řídil?
Já bych i věděl kdo a přes koho. Ale protože na to důkaz nemám…

Co si o vašem odchodu z Novy myslí Josef Klíma, který vás do toho pořadu natáhl?
My jsme se minuli, on odjel na dovolenou. Stihnul jsem mu jen zavolat, že odcházím, a pak na mě tlačí kolegové, abychom udělali závěrečný mejdan, takže tam to určitě budeme probírat.


A přemlouval vás Josef, abyste si to rozmyslel?
To jsme vůbec neřešili.

A přemlouval vás vůbec někdo, abyste zůstal?
Ne. Nepřemlouval.

Není to zvláštní?
Každý ví, že nemá smysl mě přemlouvat. Ale dostal jsem esemesky s díky za spolupráci od mnoha kolegů. Taky mně volali a říkali, že to bylo skvělé. Zbytek asi budeme probírat na tom mejdanu.

Je pravda, že vám někteří kolegové už dříve říkali, že souběh vaší televizní práce a dalšího netelevizního angažmá není úplně čistý?
Když jsme s Pepíkem Klímou v devadesátém čtvrtém roce nastupovali, tak jsme si dali jako podmínku, že nebudeme jen tváře Novy a budeme dělat i jiné věci. Byl jsem v té době taky spolumajitelem Mladého světa, měl jsem podíl v časopise Koktejl a od roku 2002 jsem přijal tu nabídku řídit ekonomiku vydávání časopisu VZP. Ohlásil jsem to vedení Novy, bylo to domluvené.

A co na to tedy ti vaši kolegové?
Asi před měsícem na poradě Na vlastní oči jsme o tom mluvili. A kolegové řekli, že bych s tím asi měl něco udělat, že to není košer. Řekl jsem dobře, odjel do Afriky a řekl si: uniká mi spousta krásných věcí. Přijel jsem s rozhodnutím.

Je pravda, že jste se šéfem Novy dohodl, že o důvodech vašeho odchodu nebudete veřejně mluvit?
Ano, dohodli jsme se na tom se šéfredaktorem zpravodajství a šéfem publicistiky po mém návratu z Afriky.

Ale kdyby to všechno byla tak hladká dohoda, tak přece není důvod se na mlčení domlouvat. Takže byla ta dohoda hladká, nebo to skřípalo?
Když se odchází, tak se odchází z řady důvodů a já opravdu nebudu jmenovat všechny důvody, kvůli kterým odcházím, protože jsem loajální k firmě. Nebudu popisovat, kde mi kdo a kdy šlápnul na kuří oko. Současně ta firma, když je seriózní, nebude ničit Johna. Čili jsme se dohodli na korektním rozchodu, kdy nebudeme navzájem na sebe dštít síru.

Prostě jste jim řekl, že chcete odejít, a oni vám řekli tak jo?
No jasně.A proč ne? Můj proces odchodu z Novy je dlouhodobý. Před dvěma lety jsem skončil jako šéfredaktor, loni jsem skončil jako šéf projektu, pak jsem byl jen reportérem. Bylo jasné, že k mému odchodu dojde.

Je normální, aby dlouholetý reportér a moderátor opouštěl televizi takřka ze dne na den?
A jak jinak ji má opustit?

Přece každá smlouva má nějakou výpovědní lhůtu.
Nemá. Kdokoliv kdykoliv si řekne, není otrokem.

A stále trváte na tom, že to bylo vaše rozhodnutí?
Jasně. Rozhodl jsem se odejít a šéfové nic nenamítali.

Je pravda, že budete psát filmový scénář o Nově?
V tuto chvíli nebudu. Aby to nevypadalo, jakože John se cítí ukřivděn, a proto točí o Nově. To, že jednou napíšu bilanční knihu, to je jiná věc.

A kdy odhadujete, že se do toho pustíte?
Až budu mít nějaký odstup. Producenti by to hrozně chtěli.

Divíte se, že se toho filmu mnozí z Novy bojí? A mají se čeho bát?
Oni hlavně říkají, co všechno má ten John v trezoru. Tak se teď bojím, aby mě někdo nezastřelil, abych nevytáhl něco z trezoru.

To myslíte vážně?
Samozřejmě mám nějaké životní pojistky v trezoru.

Tak zpět k tomu filmu a knížce o Nově – dotknete se tam někoho?
Já počkám, až budou všichni mrtví. To se tak píše, ne?

Ptám se vážně.
Nevím. Prostě budu psát, jak já jsem vnímal realitu.

A přišlo by vám košer takovou knížku napsat?
Přišlo by mi košer když tak nelhat. Jestli jsou to fakta, tak co?

Tak to, že jste načerpal jistě nezapomenutelné zkušenosti ve firmě, která vás proslavila a dala vám příležitost.
Ale bez té firmy bych taky existoval, pozor. Ta firma mě najala jako známého člověka.

Jistě, ale bez ní byste nejspíš nebyl až tolik známý.

Byl bych na tom bez ní mnohem líp, protože bych neměl ten veřejný obličej. Kdyby mně dneska někdo řekl, jestli chci obrazovou slávu, tak bych řekl, že ne. A myslím si, že jsem firmě vydělával slušné peníze a firma mě slušně platila.

Připouštíte teď,s odstupem času, že jste udělal chybu, když jste byl zároveň tváří investigativního pořadu a zároveň pracoval pro firmu, která měla státní zakázky? Nebo stále trváte na tom, že to bylo čisté?
Pozor, po listopadu ‘89 jsme sami vydávali Mladý svět, vydávali jsme Koktejl — sami s Michalem Horáčkem jsme měli nakladatelství, čili já mám nějakou vydavatelskou zkušenost. A přišla nabídka hlídat ekonomicky projekt, kde se musí vydat deset milionů výtisků – to je jediné, co jsem tam dělal.

Počkejte, vy jste tam byl předsedou představenstva.
Protože jsem říkal nechci být zaměstnaný a chci mít nějakou pravomoc. Když to mám hlídat, abych měl právo veta. Nic víc jsem tam nedělal. A žádné jiné státní zakázky nebyly.

Ale když jste byl šéfem představenstva s podpisovým právem, tak jste přece musel podepisovat nějaké smlouvy.
Ale tam nebyly žádné jiné státní zakázky. Teď vznikla nějaká další státní zakázka, ale ta tehdy nebyla ve hře. Celou dobu byl ve hře jen časopis VZP a jediné, čím jsem se zabýval, byla ekonomika vydávání časopisu.

Nenapadlo vás, že svým jménem a obličejem v časopise něco pojištěncům vzkazujete? Třeba to, že VZP je skvělý podnik, protože kdyby nebyl, tak byste do jejího časopisu přece vy, jako známý bijec nepravostí, nepřispíval.
Je to časopis se zdravotnickou tematikou…

V prvé řadě je to časopis VZP.
Ano. Když si ho lidé budou číst a budou se tím řídit, ušetří se mnohé peníze. Já jsem do toho časopisu napsal článek o tom, jak je víno zdravé, v jakých dávkách se má pít, aby bylo zdravé. Když mě vyzve kdokoliv a já budu mít čas napsat takový článek, tak ho dám do kteréhokoliv média. A já psal za těch 15 let články do patnácti médií.

Takže kdybyste mohl žít svůj život znova, udělal byste to všechno tak, jak jste to udělal?
V dnešní době bych to už neudělal.

Říkal jste, že jste od vydavatelství Ora Print dostával měsíčně 10 tisíc korun – to byl jediný příjem pro předsedu představenstva. Takové peníze vám ale přece nemohly stát za to.
Říkal jsem si, že je to užitečné pro zdraví národa, to je všechno. Já dělám spoustu věcí i zadarmo. Dělám dražby pro UNICEF zadarmo. Měl jsem slušný plat v Nově a pak jsem si řekl: jestli je něco užitečné, já to podpořím.

Jste šéfem představenstva firmy, která za rok 2006 vykázala zisk přes devět a půl milionu korun. A firma, která vyprodukuje tento zisk, platí svého nejvyššího manažera deseti tisíci měsíčně. Není to absurdní?
Protože ví, co tam ten manažer dělá. Je tam spousta zaměstnanců, kteří tam dělají spoustu jiných věcí. Já jsem dělal velmi drobnou věc. Procházel jsem materiály, a když mi něco přišlo divné, tak jsem to zpochybňoval a říkal zaměstnancům, že tohle musí udělat jinak.

Ora Print se podílel taky na kampani Ministerstva dopravy.
S tím jsem ale neměl nic společného.

Ovšem probíhalo to v době, kdy vy jste tam byl předsedou představenstva. To je ten vtip!
Ale na této kampani se podíleli jiní zaměstnanci a točili film v rámci této kampaně.

A ani to vám nepřijde divné?
Co? Že točili film?

Ne, že jste šéfem představenstva firmy, která dělá kampaň Ministerstvu dopravy a zároveň jste investigativní novinář.
Současně jsem na Nově schvaloval všechny reportáže, které byly o Kapschi proti Ministerstvu dopravy. Neboli jsem to nepřenesl do žádného konfliktu zájmů.

Ale přece se nedivíte, že takové podezření může vzniknout?
Jenže já jsem to prostě nedělal. Fakticky se ví, že jsem nic neovlivňoval. Protože o Ministerstvu dopravy jsme mnohokrát točili.

Myslím, že onu už teď proslavenou Zvěřinovou kuchařku teď můžete dělat bez problémů.
Nedělám ji. Už je natočená, teď ji stříhají úplně jiní lidé.

Neměl jste nikdy pocit, že by Ora Print měl jakékoliv výhody z toho, že v jeho čele stojí slavná tvář?
Dokonce si myslím, že měla nevýhody. Ve chvílích, kdy jsme točili zrovna o firmách, pro které Ora Print pracoval.

Akcionáři Ora Printu vám něco naznačovali?
Jsem zvyklý na to, že většinou jsou všichni rádi, že pro ně něco dělám. A nikdy mi nikdo nenaznačuje, že té věci ubližuju. Kdyby mi to někdo řekl, tak se rozejdeme.

A ani jste nikdy od kohokoliv v Ora Printu nezaslechl, že by bylo prima, kdyby to reportéři z pořadu Na vlastní oči uchopili tak nějak rozumně?
To mi tedy nenaznačili, protože věděli, že tohle mi nesmí ani naznačit. Navíc dramaturgie Očí je veřejná dramaturgie, kdy se přijde s námětem, ten námět se musí obhájit přede všemi a tam není systém, kterým bych mohl něco zakázat. Protože kdybych cokoliv zakázal, tak by moji kolegové udělali tiskovku na téma Radek John nám zakázal.

Je pravda, že jste v průběhu uplynulých let taky moderoval firemní večírky?
Jistěže jsem moderoval firemní večírky.

A i to vám přijde v pohodě?
No a proč bych nemohl moderovat firemní večírky?

Třeba proto, že když moderujete firemní večírek jakékoliv firmy, pak se vám těžko o té firmě točí reportáž.
Vůbec s tím nemám problém. Jsou to dvě odlišné věci. Tady je najatý John jako moderátor na nějaký večer a tady John jako reportér. Vůbec by mě nenapadlo, že je to problém.

Nenapadlo?
Jako třeba, že bych o té firmě odmítl točit?

Třeba.
Tak to by se mi opravdu nepřihodilo. Ani podvědomě mě to neovlivní.

Vy zinkasujete honorář od firmy a vůbec vás to neovlivní?
Já zinkasuju honorář od agentury. Jsem v nabídkách mnoha agentur jako Radek John – moderátor. A pracuju pro agenturu. A nepracuju pro konkrétní firmy.

Šéfem Ora Printu, předpokládám, po vašem odchodu z Novy zůstanete.
Nevím, proč bych odcházel. To by bylo zase John má výčitky svědomí. Ve chvíli, kdy skončí vydávání časopisu, tak můj úkol skončí a já tam nebudu. Nejsem na tom existenčně závislý.

A nedomluvíte si třeba teď větší peníze, když vám ten Ora Print tak zkomplikoval život?
Tak to je věc akcionářů, kteří by měli říci: pane Johne, vy jste tady na to doplatil, tak tady máte bolestné. Ale já neškemrám, nedělal jsem to pro prachy.

Nebojíte se toho, že váš odchod z Novy by mohl být začátek konce pořadu Na vlastní oči?
To bych velmi nerad. Chtěl jsem odejít dva roky a vždycky jsem si říkal, že neodejdu, neb by to bylo neloajální k pořadu Na vlastní oči. Byl bych velmi smutný, kdyby se to teď proti pořadu obrátilo, protože si myslím, že ten pořad je potřeba. Ten pořad se nikdy nedopustil žádného problematického jednání. Čili fandím mu a doufám, že bude dál fungovat.


Související článek:

o Radku Johnovi píší Marek Hudema a Ludmila Hamplová PŘÍBĚH STÁRNOUCÍ HVĚZDY
v tištěném Reflexu 10/2009 (vychází 5. 3. 2009, na internetu dostupný o týden později)