„To bude ten nejhorší film, jakej jsi kdy viděla, to ti garantuju,“ varoval mě kamarád ze Sydney David a film Austrálie ...
popsal jako „nový australský trapas.“ Mohla bych mu dát celý seznam českých filmů, kvůli kterým jsem se chtěla vzdát občanství, ale uznávám, že žádný z nich se dosud nejmenoval ambiciózně „Česká republika“.
Jak si nebrat osobně film, který je pojmenován po vaší rodné zemi a měl by o ní cosi důležitého říct? Nevzpomínám si, že by se nějaký jiný stát pokusil shrnout esenci celého národa a výsledek skromně nazval „Německo“, „Kanada“ nebo třeba „Jihoafrická republika“. To vše ve snaze podpořit turistiku stylem „tohle je film o nás, přijeďte se přesvědčit“.
Dokonce ani v Hollywoodu se dosud nenašlo dostatečně velké ego, které by si trouflo na celovečerní „Spojené státy americké“. Možná už se na něm – v proudu Obamaeuforie – pracuje, včetně všech klišé, která v takovém velkofilmu nesmějí chybět. Otroci, kovbojové, indiáni, pár čestných, větrem ošlehaných bělochů a do toho nějaká ta křehká blondýna, jež bude na začátku filmu předvádět odtažitou semetriku, aby se zhruba ve třetině rázem proměnila a byla z ní děva citlivá, přemýšlivá, starostlivá a samozřejmě k dispozici. Pak už nám jen chybí alespoň jedno roztomilé dítě (jako most přes generace, rasy a národy), které zatím nemá rozum na to, aby vědělo, k jakým stereotypům bude na plátně zneužito. Všechno bude ústit v jediné – nejsme my to skvělá země, když jsem se s tím vším takhle elegantně poprali?
Pro kamaráda Davida byl film o Austrálii víc než jen nehoráznou banalizací vztahů mezi bělochy a původními obyvateli. Byl navíc rozhořčen pravidelností, s níž jeho země produkuje klišé „opravdových mužů“.
Posledním australským trhákem na mezinárodním poli byl Krokodýl Dundee. Od té doby se sem turisti jezdí podívat na ty „pravé chlapy“, co s pomocí jediného nabroušeného nože dokáží současně zabít krokodýla, postavit rodinný domek a uvařit romantickou večeři. Pak přišel Steve Irwin, lovec krokodýlů, který si na pověsti nebojácného chlapa založil živobytí. Davida škodolibě potěšilo, že nad ním drsná australská příroda nakonec vyhrála, jeden rejnok se mu pomstil za „všechno to týrání zvířat“ a propíchl mu pod vodou srdce.
No a teď je tu Hugh Jackman, Australan vyhlášený nejvíce sexy mužem na světě. Sice se nekamarádí s krokodýly, ale zvládne zkrotit najednou stádo koní, dobytek i Nicole Kidmanovou. Navíc je příkladem, že nejen gay muži mohou mít po čtyřicítce valchu na břiše a maxibicepsy.
Podle všech výše uvedených kritérií je David jen slabým odvarem opravdového Australana. Krokodýlů, žraloků a jiných predátorů se bojí, je hubený a chodí do práce v obleku a kravatě. A zásadně bez nože.
Doporučila jsem mu, ať si nějaký čas pouští jako terapii jen české filmy. Naše vzory maskulinity jsou shovívavější. Místo krocení krokodýlů stačí chytat ryby a sem tam prohodit nějaké to laskavé moudro. Mezi dovednosti se počítá i alkoholismus, chlupaté panděro lezoucí dole z košile je úplně v pohodě. Naopak, vypovídá o vyšších hodnotách a vysmívá se povrchnosti. V českém bijáku obvykle bývá i nějaká ta křehká blondýna. Jen obvykle jako citlivá holka začíná a semetrika se z ní teprve stane.
„Hm,“ řekl David. Australské občanství si podle všeho nechal.
Autorka je spolupracovnice redakce, cestovatelka a publicistka. Pro Reflex online připravuje pohledy ZVENKU.
Darina Křivánková: AŤ SI ŽENY UŽIJOU! (Rozhovor s Hughem Jackmanem, Reflex č. 1/2009)
„Tendence vidět v Austrálii film, který spasí zdejší filmový průmysl nebo zásadně oživí turistický ruch, samozřejmě jsou. Ale není to příliš reálné, není to přece žádná turistická kampaň. Na druhé straně, kdo ví ...“
Darina Křivánková: HLEDÁM DOMOV (Rozhovor s režisérem Bazem Luhrmannem, Reflex č. 3/2009)
„... už dost dlouho žiju s rodinou v Paříži a děti začaly řešit, jakého jsou vlastně původu, odkud pocházejí ony a jejich rodina. Takže jsem se vypravil na takový delší výlet po Austrálii, abych si uvědomil, jestli je to pořád můj domov ... a natočil jsem Austrálii. “
Oficiální stránky filmu AUSTRÁLIE
