Česká politika trpěla zajímavou debilitou. Různí činitelé čas od času ohlašovali veřejnosti, že jim ten či onen nabídl úplatek. Neřekli to policii, nýbrž médiím a krom svého tvrzení neměli žádný důkaz. Trapné bylo, že nevěděli, jak správně postupovat, což by politici vědět měli: oznámit věc diskrétně policii a s její pomocí narafičit vše tak, aby korupčníka chytili při činu. Jinak se korupce obtížně prokazuje.
Obviňování bez důkazů je nepochopitelná hloupost, která má jediný smysl: že to obvinění nějak uvízne v myslích nepozorných lidí. Jejich paměť se ráda přikloní k názoru, že obviněný tenkrát kradl, ale nic mu nedokázali, což v naší soudobé ideologii špíny může být černým přínosem. Bylo to celé tak hloupé, že tato móda postupně uvadala.
Leč neuvadla úplně. Vladimír Kremlík, exministr dopravy, obvinil advokáta Janouška, takto jeho kamaráda, že mu jakožto ministrovi nabídl milionový úplatek. Postupoval přesně, jak výše popsáno, bohužel cestou naivního hlupáka.
Policii to neřekl, důkaz nemá, jen tvrzení, které Janoušek popírá. Co si s tím má rozumná hlava počít? Kremlíka nenapadlo, že takové tvrzení je k čemukoliv poctivému nepoužitelné, zato je použitelné ke všemu nepoctivému? Lidé se jen podle své povahy rozhodnou, zda Kremlík lže nebo ne. Kdo nemá svědky či jiné důkazy, nemůže o korupci mluvit, vypadá pak jako hlupák nebo zakyslý šiřitel pomluv.
A co je nejhorší, že z korupce, té hnusné špinavosti, stává se jakási obyčejná věc, vhodná k veřejným tahanicím. Už takhle znemožnili udavačství, které dnes není hanbou, nýbrž jen jakýmsi zašmodrchaným sporem.
A pointa? Jeden obviní druhého z korupce, ten to rázně odmítne a pak jdou oba ve Špindlu na řízek, kde si o tom pokecají. Brrr, to zas bude vývoj aféry jako křen.
